17. dubna 2014

War at Sea

Alistair MacLean - H.M.S. ULYSSES
Review

Vyberte si způsob práce, který vám lépe vyhovuje:
1.  překládejte samostatně, pouze tučně vyznačené části textu (jsou dvě!)
2. Pracujte ve dvojici a přeložte celou ukázku KROMĚ posleních tří odstavců.



Nejpozdější datum odevzdání posledních dvou textů tohtoto semináře (Bradbury, MacLean)
je 10. května 2014.


Jak byste přeložili následující výrazy?
Action Stations
starboard
moderate swell
two cable-lengths away
astern
voice-pipe
knots
Aldis lamps
Asdic
depth-charge L.T.O
destroyer
Gun barrels were already depressing, peering hungrily into the treacherous sea.




 --------------------------------------------------------------------------------------------------
příklady odkazů:
http://www.naval-history.net/WW2aaRN-PayTables00Ranks-Badges.htm
http://www.pbenyon.plus.com/Uniform/Torpedo_branch.html
http://en.wikipedia.org/wiki/Royal_Navy_ratings_rank_insignia
http://www.acronymfinder.com/Military-and-Government/LTO.html
http://www.thefreedictionary.com/astern
http://www.pbenyon.plus.com/Uniform/Rates_1918.html
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kabel_%28jednotka%29
http://www.merriam-webster.com/dictionary/astern
https://www.google.cz/search?q=destroyer&client=firefox-a&hs=a1u&rls=org.mozilla:cs:official&channel=fflb&tbm=isch&tbo=u&source=univ&sa=X&ei=BU9WU7rYBeT17AaQ-4GgDA&ved=0CFUQsAQ&biw=1787&bih=842&dpr=0.9
http://en.wikipedia.org/wiki/Destroyer




CHAPTER SEVEN
WEDNESDAY NIGHT

The Ulysses was at dawn Action Stations as the shadowy shapes of the convoy, a bare mile ahead, lifted out of the greying gloom. The great bulk of the Blue Ranger, on the starboard quarter of the convoy, was unmistakable. There was a moderate swell running, but not enough to be uncomfortable: the breeze was light, from the west, the temperature just below zero, the sky chill and cloudless. The time was exactly 0700.

At 0702, the Blue Ranger was torpedoed. The Ulysses was two cable-lengths away, on her starboard quarter: those on the bridge felt the physical shock of the twin explosions, heard them shattering the stillness of the dawn as they saw two searing columns of flame fingering skywards, high above the Blue Ranger's bridge and well aft of it. A second later they heard a signalman shouting something unintelligible, saw him pointing forwards and downwards. It was another torpedo, running astern of the carrier, trailing its evil phosphorescent wake across the heels of the convoy, before spending itself in the darkness of the Arctic.

Vallery was shouting down the voice-pipe, pulling round the Ulysses, still doing upwards of twenty knots, in a madly heeling, skidding turn, to avoid collision with the slewing carrier. Three sets of Aldis lamps and the fighting lights were already stuttering out the "Maintain Position "code signal to ships in the convoy. Marshall, on the phone, was giving the stand-by order to the depth-charge L.T.O.: gun barrels were already depressing, peering hungrily into the treacherous sea. The signal to the Sirrus stopped short, unneeded: the destroyer, a half-seen blue in the darkness, was already knifing its way through the convoy, white water piled high at its bows, headed for the estimated position of the U-boat.

The Ulysses sheered by parallel to the burning carrier, less than 150 feet away; travelling so fast, heeling so heavily and at such close range, it was impossible to gather more than a blurred impression, a tangled, confused memory of heavy black smoke laced with roaring columns of flame, appalling in that near-darkness, of a drunkenly listing flight-deck, of Grummans and Corsairs cartwheeling grotesquely over the edge to splash icy clouds of spray in shocked faces, as the cruiser slewed away; and then the Ulysses was round, heading back south for the kill.

Within a minute, the signal-lamp of tine Vectra, up front with the convoy, started winking. "Contact, Green 70, closing: Contact, Green 70, closing."

"Acknowledge; "Tyndall ordered briefly; The Aldis had barely begun to clack when the Vectra cut through the signal.

"Contacts, repeat contacts. Green 90, Green 90. Closing. Very close. Repeat contacts, contacts."

Tyndall cursed softly.

"Acknowledge. Investigate." He turned to Vallery. "Let's join him, Captain. This is it. Wolf-pack Number One-and in force. No bloody right to be here," he added bitterly. "So much for Admiralty Intelligence!"

The Ulysses was round again, heading for the Vectra. It should have been growing lighter now, but the Blue Ranger, her squadron fuel tanks on fire, a gigantic torch against the eastern horizon, had the curious effect of throwing the surrounding sea into heavy darkness. She lay almost athwart of the flagship's course for the Vectra, looming larger every minute. Tyndall had his night glasses to his eyes, kept on muttering: "The poor bastards, the poor bastards!"

The Blue Ranger was almost gone. She lay dead in the water, heeled far over to starboard, ammunition and petrol tanks going up in a constant series of crackling reports. Suddenly, a succession of dull, heavy explosions rumbled over the sea: the entire bridge island structure lurched crazily sideways, held, then slowly, ponderously, deliberately, the whole massive body of it toppled majestically into the glacial darkness of the sea. God only knew how many men perished with it, deep down in the Arctic, trapped in its iron walls. They were the lucky ones.

The Vectra, barely two miles ahead now, was pulling round south in a tight circle. Vallery saw her, altered course to intercept. He heard Bentley shouting something unintelligible from the fore corner of the compass platform. Vallery shook his head, heard him shouting again, his voice desperate with some nameless urgency, his arm pointing frantically over the windscreen, and leapt up beside him.

The sea was on fire. Flat, calm, burdened with hundreds of tons of fuel oil, it was a vast carpet of licking, twisting flames. That much, for a second, and that only, Vallery saw: then with heart-stopping shock, with physically sickening abruptness, he saw something else again: the burning sea was alive with swimming, struggling men. Not a handful, not even dozens, but literally hundreds, soundlessly screaming, agonisingly dying in the barbarous contrariety of drowning and cremation.

"Signal from Vectra, sir." It was Bentley speaking, his voice abnormally matter-of-fact. "'Depth-charging. 3, repeat 3 contacts. Request immediate assistance.'"

Tyndall was at Vallery's side now. He heard Bentley, looked a long second at Vallery, following his sick, fascinated gaze into the sea ahead, For a man in the sea, oil is an evil thing. It clogs his movements, burns his eyes, sears his lungs and tears away his stomach in uncontrollable paroxysms of retching; but oil on fire is a hellish thing, death by torture, a slow, shrieking death by drowning, by burning, by asphyxiation-for the flames devour all the life-giving oxygen on the surface of the sea. And not even in the bitter Arctic is there the merciful extinction by cold, for the insulation of an oil-soaked body stretches a dying man on the rack for eternity, carefully preserves him for the last excruciating refinement of agony.

All this Vallery knew.

He knew, too, that for the Ulysses to stop, starkly outlined against the burning carrier, would have been suicide.

And to come sharply round to starboard, even had there been time and room to clear the struggling, dying men in the sea ahead, would have wasted invaluable minutes, time and to spare for the U-boats ahead to line up firing-tracks on the convoy; and the Ulysses's first responsibility was to the convoy. Again all this Vallery knew. But, at that moment, what weighed most heavily with him was common humanity.

Fine off the port bow, close in to the Blue Ranger, the oil was heaviest, the flames fiercest, the swimmers thickest: Vallery looked back over his shoulder at the Officer of the Watch.

"Port 10!"

"Port 10, sir."

"Midships!"

"Midships, sir."

"Steady as she goes!"

For ten, fifteen seconds the Ulysses held her course, arrowing through the burning sea to the spot where some gregariously atavistic instinct for self-preservation held two hundred men knotted together in a writhing, seething mass, gasping out their lives in hideous agony. For a second a great gout of flame leapt up in the centre of the group, like a giant, incandescent magnesium flare, a flame that burnt the picture into the hearts and minds of the men on the bridge with a permanence and searing clarity that no photographic plate could ever have reproduced: men on fire, human torches beating insanely at the flames that licked, scorched and then incinerated clothes, hair and skin: men flinging themselves almost out of the water, backs arched like tautened bows, grotesque in convulsive crucifixion: men lying dead in the water, insignificant, featureless little oil-stained maunds in an oil-soaked plain: and a handful of fear-maddened men, faces inhumanly contorted, who saw the Ulysses and knew what was coming, as they frantically thrashed their way to a safety that offered only a few more brief seconds of un-speakable agony before they gladly died.

"Starboard 30!" Vallery's voice was low, barely a murmur, but it carried clearly through the shocked silence on the bridge.
"Starboard 30, sir."

For the third time in ten minutes, the Ulysses slewed crazily round in a racing turn. Turning thus, a ship does not follow through the line of the bows cutting the water; there is a pronounced sideways or lateral motion, and the faster and sharper the turn, the more violent the broadside skidding motion, like a car on ice. The side of the Ulysses caught the edge of the group on the port bow : almost on the instant, the entire length of the  swinging hull smashed into the heart of the fire, into the thickest press of dying men.

For most of them, it was just extinction, swift and glad and merciful. The tremendous concussion and pressure waves crushed the life out of them, thrust them deep down into the blessed oblivion of drowning, thrust them down and sucked them back into the thrashing vortex of the four great screws.

On board the Ulysses, men for whom death and destruction had become the stuff of existence, to be accepted with the callousness and jesting indifference that alone kept them sane-these men clenched impotent fists, mouthed meaningless, useless curses over and over again and wept heedlessly like little children. They wept as pitiful, charred faces, turned up towards the Ulysses and alight with joy and hope, petrified into incredulous staring horror, as realisation dawned and the water closed over them; as hate-filled men screamed insane invective, both arms raised aloft, shaking fists white-knuckled through the dripping oil as the Ulysses trampled them under: as a couple of young boys were sucked into the maelstrom of the propellers, still giving the thumbs-up sign: as a particularly shocking case, who looked as if he had been barbecued on a spit and had no right to be alive, lifted a scorified hand to the blackened hole that had been his mouth, flung to the bridge a kiss in token of endless gratitude ; and wept, oddly, most of all, at the inevitable humorist who lifted his fur cap high above his head and bowed gravely and deeply, his face into the water as he died.

Suddenly, mercifully, the sea was empty. The air was strangely still and quiet, heavy with the sickening stench of charred flesh and burning Diesel, and the Ulysses's stern was swinging wildly almost under the black pall overhanging the Blue Ranger amidships, when the shells struck her.

The shells-three 3.7s-came from the Blue Ranger. Certainly, no living gun-crews manned these 3.7s-the heat must have ignited the bridge fuses in the cartridge cases. The first shell exploded harmlessly against the armour-plating: the second wrecked the bosun's store, fortunately empty: the third penetrated No. 3 Low Power Room via the deck. There were nine men in there-an officer, seven ratings and Chief-Torpedo Gunner's Mate Noyes. In that confined space, death was instantaneous.

Only seconds later a heavy rumbling explosion blew out a great hole along the waterline of the Blue Ranger and she fell slowly, wearily right over on her starboard side, her flight-deck vertical to the water, as if content to die now that, dying, she had lashed out at the ship that had destroyed her crew.

On the bridge, Vallery still stood on the yeoman's platform, leaning over the starred, opaque Windscreen. His head hung down, his eyes were shut and he was retching desperately, the gushing blood-arterial blood-ominously bright and scarlet in the erubescent glare of the sinking carrier. Tyndall stood there helplessly beside him, not knowing what to do, his mind numbed and sick. Suddenly, he was brushed unceremoniously aside by the Surgeon-Commander, who pushed a white towel to Vallery's mouth and led him gently below. Old Brooks, everyone knew, should have been at his Action Stations position in the Sick Bay: no one dared say anything.

Carrington straightened the Ulysses out on course, while he waited for Turner to move up from the after Director tower to take over the bridge. In three minutes the cruiser was up with the Vectra, methodically quartering for a lost contact. Twice the ships regained contact, twice they dropped heavy patterns. A heavy oil slick rose to the surface: possibly a kill, probably a ruse, but in any event, neither ship could remain to investigate further. The convoy was two miles ahead now, and only the Stirling and Viking were there for its protection-a wholly inadequate cover and powerless to save the convoy from any determined attack.

It was the Blue Ranger that saved FR77. In these high latitudes, dawn comes slowly, interminably: even so, it was more than half-ligljt, and the merchant ships, line ahead through that very gentle swell, lifted clear and sharp against a cloudless horizon, a U-boat Commander's dream-or would have been, had he been able to see them. But, by this time, the convoy was completely obscured from the wolf-pack lying to the south: the light westerly wind carried the heavy black smoke from the blazing carrier along the southern flank of the convoy, at sea level, the perfect smoke-screen, dense, impenetrable. Why the U-boats had departed from their almost invariable practice of launching dawn attacks from the north, so as to have their targets between themselves and the sunrise, could only be guessed. Tactical surprise, probably, but whatever the reason it was the saving of the convoy. Within an hour, the thrashing screws of the convoy had left the wolf-pack far behind-and FR77, having slipped the pack, was far too fast to be overtaken again.

Aboard the flagship, the W.T. transmitter was chattering out a coded signal to London. There was little point, Tyndall had decided, in maintaining radio silence now; the enemy knew their position to a mile.

Tyndall smiled grimly as he thought of the rejoicing in the German Naval High Command at the news that FR77 was without any air cover whatsoever; as a starter, they could expect Charlie within the hour.

The signal read: "Admiral, 14 A.C.S.: To D.N.C., London. Rendezvoused FR77 1030 yesterday. Weather conditions extreme. Severe damage to Carriers: Defender, Wrestler unserviceable, returning base under escort: Blue Ranger torpedoed 0702, sunk 0730 today: Convoy Escorts now Ulysses, Stirling, Sirrus, Vectra, Viking: no minesweepers--Eager to base, minesweeper from Hvalfjord failed rendezvous: Urgently require air support: Can you detach carrier battle squadron: Alternatively, permission return base. Please advise immediately."


The wording of the message, Tyndall pondered, could have been improved. Especially the bit at the end-probably sounded sufficiently like a threat to infuriate old Starr, who would only see in it pusillanimous confirmation of his conviction of the Ulysses's-and Tyndall's-unfitness for the job... Besides, for almost two years now-since long before the sinking of the Hood by the Bismarck-it had been Admiralty policy not to break up the Home Fleet squadrons by detaching capital ships or carriers. Old battleships, too slow for modern inter-naval surface action-vessels such as the Ramillies and the Malaya-were used for selected Arctic convoys : with that exception, the official strategy was based on keeping the Home Fleet intact, containing the German Grand Fleet – and risking the convoys...

59 komentářů:

  1. Válka na moři
    Alistair MacLean – Odyseus, loď jeho veličenstva
    1955

    KAPITOLA 7
    STŘEDEČNÍ NOC

    Odyseus proplul kolem hořící letadlové lodi ve vzdálenosti menší než 150 stop; pohyboval se tak rychle a s tak velkým náklonem, že bylo nemožné zachytit více než matný dojem, spletitou, zmatenou vzpomínku na hustý černý dým propletený sloupy děsivých řvoucích plamenů, které v téměř úplné temnotě šlehaly na opile nakloněnou letovou palubu, na stíhací letouny Grumany a Korzáry, které se absurdně převrátily přes okraj a rozstříkly mrak ledové vody do zděšených tváří lidí, kteří propluli kolem na křižníku. A pak se Odyseus otočil a namířil zpět na jih za kořistí.
    Během minuty se spustila signální lampa špičaté Vectry, která se nacházela vpředu konvoje. „Kontakt, Zelená 70, přibližuje se. Kontakt, Zelená 70, přibližuje se.“
    „Potvrďte příjem,“ nařídil Tyndall stručně; signální lampa Aldis začala sotva klapat, když Vectra přerušila signalizaci.
    „Kontakt, opakuji, kontakt. Zelená 70, Zelená 70. Přibližuje se. Velmi blízko. Opakuji kontakt, kontakt.“
    Tyndall tiše klel.
    „Potvrďte příjem. Prozkoumejte to.“ Obrátil se k Vallerymu. „Připojme se k němu, kapitáne. To je ono. Vlčí smečka číslo jedna a v plné síle. Nemají žádné zatracené právo tady být,“ dodal trpce. „Alespoň pokud jde o námořní výzvědnou službu!“
    ……….

    Moře bylo v jednom ohni. Hladké, klidné, zatížené stovkami tun nafty. Byl to ohromný koberec plápolajících a kroutících se plamenů. Na vteřinu Vallery uviděl tak moc a jen to. Poté v šoku, který způsobí zastavení srdce a fyzickou nevolnost, zahlédl zase něco jiného. Planoucí moře bylo plné mužů, kteří plavali a bojovali o život. Ne hrstka, ani ne pár tuctů, ale doslova stovky mužů, kteří bezhlesně křičeli, mučivě umírali v nelidském protikladu umírání utonutím a uhořením.
    „Signál z Vectry, pane.“ Promluvil Bentley netypicky věcným hlasem. „Hlubinné nálože. Tři, opakuji, tři zásahy. Požaduji okamžitou pomoc.“
    Tyndall nyní stál u Valleryho boku. Slyšel Bentleyho, na dlouhou chvíli se podíval na Valleryho a sledoval jeho znechucený fascinovaný pohled na moře před nimi. Pro člověka v moři je nafta zlá věc. Znesnadňuje pohyby, pálí do očí, spaluje plíce a rve žaludek v nekontrolovatelných záchvatech dávení; ale hořící nafta je věc pekelná, smrt umučením, pomalá vřískající smrt utopením, shořením a udušením, protože plameny pohltí veškerý životodárný kyslík nad mořskou hladinou. A dokonce ani v drsném Severním ledovém oceánu nedojde k milosrdné smrti umrznutím, protože tělo nasáklé naftou je tepelně izolováno a to umírajícího po celou věčnost natahuje na skřipec, pečlivě ho ochraňuje až do poslední nesnesitelné promyšlenosti utrpení.
    Tohle všechno Vallery věděl.
    Věděl také, že zastavit a namířit Odysea přímo proti hořící letadlové lodi by byla sebevražda.
    A i kdyby tu byl čas a možnost vyhnout se mužům, kteří bojovali a umírali v moři před nimi, prudce se otočit na pravobok by znamenalo ztratit drahocenné minuty, a ponorkám vpředu by to poskytlo čas navíc, aby na konvoj mohly namířit palebné roury; a Odyseus byl především zodpovědný za konvoj. Tohle všechno opět Vallery věděl. V tuto chvíli pro něj ale byla nejdůležitější prostá lidskost.
    Nejvíce nafty, nejzuřivější plameny a největší počet plavců bylo kousek před přídí na levoboku, blízko u Blue Rangera. Vallery se podíval přes rameno na důstojníka, který měl službu.
    „Deset na levobok!“
    „Deset na levobok, pane.“
    „Vyrovnat na střed!“
    „Vyrovnat na střed, pane.“
    „Stále vpřed!“

    OdpovědětVymazat
  2. část 2
    Odyseus udržoval svůj kurz po dobu deseti, patnácti vteřin, směřoval skrz hořící moře k místu, kde nějaký společný atavistický pud sebezáchovy držel dvě stě mužů zamotaných dohromady ve svíjející se horoucí hromadě, kde všichni těžce lapali po dechu příšernou bolestí. Uprostřed skupiny na vteřinu vyrazil ohromný zášleh plamene, jako obrovský rozžhavený magnéziový blesk, plamen, který tento obraz natrvalo vypálil do srdcí a myslí mužů na můstku tak jasně, jak by to ani žádná fotografie nedokázala napodobit; hořící muži, lidské pochodně šíleně se zmítající v plamenech, které olizovaly, spalovaly a pak na popel sežehly oblečení, vlasy i kůži; muži, kteří se snažili vymrštit se z vody, záda prohnutá jako napnutý luk, podivně zkroucení v křečovitém ukřižování; mrtví muži ležící ve vodě jako bezvýznamné, beztvaré, naftou zamazané hromádky na planině nasáklé naftou; a strachy pomatená hrstka mužů s nelidsky zkroucenými obličeji, kteří uviděli Odysea a věděli, co bude následovat, si zběsile razili cestu do bezpečí, které jim mohlo poskytnout jen pár dalších vteřin nevyslovitelného utrpení před tím, než s ochotou umřeli.
    „Třicet na pravobok!“ Vallery mluvil tiše, sotva šeptal, ale jeho hlas se skrz šokované ticho na můstku roznesl jasně.
    „Třicet na pravobok, pane.“
    Odyseus se už po třetí během deseti minut zběsile otočil v ostré zatáčce. Při takovém otáčení loď nenásleduje dráhu, kterou ve vodě prořízla příď lodi; dojde k výraznému šikmému nebo bočnímu pohybu, a čím je obrat rychlejší a prudší, tím je klouzavý pohyb po boku lodi silnější, jako když auto jede po ledu. Odyseův bok zasáhl okraj skupiny na levoboku přídě; téměř okamžitě celou délkou kývajícího se trupu vrazil přímo doprostřed ohně, kde byl největší nával umírajících mužů.
    Pro většinu z nich to byla pouhá smrt, rychlá, utěšující, milosrdná. Obrovský otřes a tlakové vlny v nich rozdrtily život, stáhly je hluboko dolů do blaženého zapomenutí utopením, potopily je a nasály zpátky do hýřícího víru čtyř obrovských lodních šroubů.
    Pro muže na palubě Odysea se smrt a zkáza staly podstatou jejich bytí, přijímali je s lhostejností a žertovným nezájmem, který jediný je udržoval při zdravém rozumu. Tito muži bezmocně zatínali pěsti, bezvýznamně a zbytečně znovu a znovu pronášeli kletby a nedbale plakali jako malé děti. Plakali, když se zubožené, spálené obličeje s radostí a nadějí otočili směrem k Odyseovi a ztuhli v nevěřícném zděšení, když si to uvědomili a voda se nad nimi uzavřela. Plakali, když muži plní nenávisti vykřikovali šílené nadávky, obě ruce zvedali do vzduchu a pěstmi s bílými klouby třásli skrz kapající naftu, zatímco je Odyseus udupával pod sebou; když dvojici mladých chlapců vcucnul vír lodních šroubů a oni stále ukazovali palec nahoru. Plakali nad zvlášť šokujícím případem toho, který vypadal, jako kdyby byl ogrilovaný na rožni a neměl žádné právo být naživu, a který přece ještě zdvihl uškvařenou ruku ke zčernalému otvoru, který býval jeho pusa, a poslal k můstku polibek na znamení nekonečné vděčnosti; a kupodivu nejvíce plakali nad nezbytným vtipálkem, který pozvedl vysoko nad hlavu svou kožešinovou čepici a vážně a hluboce sklonil obličej do vody a zemřel.
    Najednou bylo moře milosrdně prázdné. Vzduch byl podivně klidný a tichý, ztěžklý nechutným zápachem spáleného masa a hořící nafty. Záď Odysea se divoce smýkala téměř pod černým mrakem, který se vznášel nad prostředkem lodi Blue Ranger, když byla zasažena granáty.

    OdpovědětVymazat
  3. Alistair MacLean - Odysseus, loď jeho veličenstva

    Kapitola 7
    Středeční noc

    Odysseus velkou rychlostí obeplul hořící letadlovou loď ve vzdálenosti menší než 150 stop. Při takové rychlosti, v tak velkém náklonu a při tak krátké blízkosti nebylo možné vidět víc než jen matný dojem, zmatenou nejasnou vzpomínku na těžký, černý kouř zdobící sloupy zuřivých plamenů děsivě šlehajících v polotmě na opile nakloněné přistávací plošině, na stíhacích letounech grummanů a corsairů sjíždějících absurdně jako dvoukolové káry přes okraj paluby a stříkajících ledová oblaka do zděšených tváří na míjejícím otočeném křižníku. A pak Odysseus obeplul okolo a zamířil opět na jih za kořistí.
    Do minuty začala blikat signální lampa na lodi Vectra v čele konvoje: „Kontakt, zelená sedmdesát, přibližuje se: Kontakt, zelená sedmdesát, přibližuje se.“
    „Potvrďte příjem“ nakázal stručně Tyndal, signální lampa sotva začala klapat, když Vectra přerušila signál.
    „Kontakty, opakuji kontakty. Zelená devadesát, zelená devadesát. Přibližuje se. Velmi blízko. Opakuji kontakty, kontakty.“
    Tyndall potichu zaklel.
    „Potvrďte příjem. Prozkoumejte to.“ Otočil se na Valleryho. „Pojďte, přidáme se k němu, kapitáne. To je ono. Vlčí smečka číslo jedna a v plné síle. Nemá žádné zatracené právo tu být,“ dodal ostře. „Tolik k admirální výzvědné službě!“
    ……
    Moře bylo v jednom ohni. Ploché, klidné, spálené stovkami tun palivové nafty, připomínalo obrovský koberec dotěrných a pokroucených plamenů. To všechno a jenom to zahlédl na vteřinu Vallery, potom v srdce zastavujícím šoku a ve fyzicky zhnusené trhanosti uviděl zase něco jiného. Hořící moře bylo plné mužů, kteří plavali a bojovali o svůj život. Ani ne hrstka, ani ne tucty, ale doslova stovky tiše křičely, mučivě umíraly v nelidském protikladu umírání utonutím a uhořením.
    „Přišel signál z Vectry, pane.“ Zrovna mluvil Bentley, s hlase neobvykle stručným. „Spouštíme hlubinnou pumu. Tři, opakuji tři kontakty. Žádám okamžitou pomoc.“
    Tyndall stál teď po boku Valleryho. Uslyšel Bentlyho, dlouze pohlédl na Valleryho a sledoval jeho znechucený, fascinovaný pohled na moře před nimi, na muže v moři, pro kterého je nafta zlá věc. Překáží mu v pohybu, pálí jeho oči, spaluje jeho plíce a trhá jeho žaludek do nekontrolovatelných křečí; ale hořící nafta je pekelná věc, smrt v mukách, pomalá, smrt v křiku utonutím, smrt uhořením a zadušením, protože plameny pohltily všechen život dávající kyslík nad hladinou. A ani tam, v trpkém Severním ledovém oceánu nenastane milosrdné uhašení chladem, protože naftou nasáklé tělo je tepelně izolované a roztahuje na skřipci umírajícího muže na věčnost, opatrně ho zachovává na poslední trýznivou promyšlenost umírání v agónii.
    To vše Vallery věděl.
    Věděl také, že kdyby Odysseus zastavil a jasně se vystavil proti hořícímu transportéru, byla by to sebevražda.
    A i kdyby byl čas a prostor odklidit bojující, umírající muže v moři před námi, zostra se otočit na pravobok by bylo mrhání neocenitelných minut a času, poskytlo by to ponorkám před námi čas zaměřit odpalovací roury na konvoj a Odysseus byl v první řadě zodpovědný za konvoj. Tohle všechno Vallery zase věděl. Ale na vteřinu to, co nad ním nejvíc převažovalo, byla obyčejná lidskost.
    U přídě na levoboku, blízko u Blue Ranger, bylo nejvíce nafty, plameny byly nejzuřivější a byl zde největší počet plavců. Vallery se podíval přes rameno za sebe na důstojníka, který měl službu.
    „Levobok deset!“
    „Levobok deset, pane.“
    „Vyrovnat na střed!“
    „Vyrovnat na střed, pane.“
    „Přímo vpřed!“

    OdpovědětVymazat
  4. část 2
    Deset nebo patnáct vteřin se Odysseus držel kurzu, plul jako šíp hořícím mořem k místu, kde jakýsi společný atavistický pud sebezáchovy drželo dvě stě mužů seskupených k sobě ve svíjející se a vařící se mase, lapající po životě v ohyzdné agónii. Na vteřinu obrovská kapka plamene vyskočila ze středu skupinu mužů, jako gigantický, žhavý magnéziový blesk, plamen, který se propálil jako obrázek do srdcí a myslí mužů na můstku s tak neměnnou a spalující jasností, že by to žádná fotografická deska nemohla napodobit. Muži v ohni, lidské pochodně šíleně bijící do plamenů, které se plazily, spalovaly a poté zpopelnily oblečení, vlasy a kůži. Muži mrskající sebou skoro pryč z vody, záda měli do oblouku jako napnuté luky, groteskně v křečovitém ukřižování. Muži, ležící ve vodě, bez života, bezvýznamní, nevýrazně malí, naftou pošpiněné kopy v naftou nasáklém moři. A hrstka strachem šílených mužů, s tvářemi nelidsky zkroucenými, kteří uviděli Odyssea a věděli, co se blíží, když si zběsile protloukali cestu do bezpečí, které poskytlo jen pár krátkých vteřin nevyslovitelné agónie před tím, než s ochotou umřeli.
    „Pravobok třicet!“ Valleryho hlas byl nízký, sotva mumlal, ale přes šokované ticho na můstku se nesl jasně.
    „Pravobok třicet, pane.“
    Odysseus se už po třetí v deseti minutách bláznivě otočil v závodní rychlosti. Při takovém otočení loď neproplouvá dráhu, kterou prořezává příď ve vodě, dojde k výraznému náklonu na bok nebo k příčnému pohybu, a čím rychlejší a ostřejší je otáčení, tím víc je příčný smýkavý pohyb prudký, jako auto na ledu. Odysseus narazil levobokem přídě na okraj skupiny, téměř v tu samou chvíli, celá délka houpajícího se trupu narazila do srdce plamene, do nejvíce umírajících mužů namačkaných u sebe.
    Pro většinu z nich to byla jen smrt. Náhlá, radostná a milosrdná. Ohromný otřes a tlak vln v nich rozdrtil život, vrhl je hluboko do blaženého zapomenutí utonutím, stáhl je dolu a nasál je zpátky do drtivého víru čtyř velkých lodních šroubů.
    Pro muže na palubě lodi Odysseus se smrt a zkáza staly smyslem jejich existence, přijímali je s otupělostí a žertovnou lhostejností, která je jako jediná držela příčetné. Tito muži měli bezmocně sevřené pěsti, mumlali nesmyslné a zbytečné kletby stále dokola a bez povšimnutí plakali jako malé děti. Plakali, když se ubohé, spálené tváře osvětlené radostí a nadějí otáčeli přímo na Odyssea, zírající zkameněle v nevěřícím hororu, když si to uvědomili a voda se nad nimi zavřela. Plakali, když muži naplněni nenávistí beze smyslů křičeli urážky, měli obě ruce zvednuté a jejich třesoucí pěsti do běla napnuté vyčnívali skrz kapající naftu, když je Odysseus udupával pod sebou. Byli vtaženi do víru lodního šroubu jako pár mladých chlapců stále dávajíc palec nahoru na znamení. Plakali nad obzvlášť hrozivou událostí toho, kdo vypadá jako by byl grilován nabodnutý na rožeň a neměl žádné právo na život, se zvednutou, seškvařenou rukou do zčernalého otvoru, kterou byla jeho ústa, hodil na můstek polibek jako symbol nekonečné vděčnosti. A plakali zvláštním způsobem, hlavně na nevyhnutelného komika, který vyzvedl svůj kožešinový klobouk vysoko nad hlavu a hluboce s vážností sklonil svou tvář do vody a zemřel.
    Z ničeho nic bylo moře milosrdně prázdné. Vzduch byl zvláštně klidný a tichý, těžký s odporným zápachem spáleného masa a hořící nafty a záď Odyssea se divoce houpala téměř pod černým pláštěm visícím nad prostředkem lodi Blue Ranger, když byl zasažen granáty.

    OdpovědětVymazat
  5. Alistair MacLean - Konvoj do Murmanska

    Kapitola 7.
    Středeční noc

    Odysseus rychle proplul kolem hořící letadlové lodě, vzdálené méně než 150 stop; při takové rychlosti a při takovém náklonu nebylo na tu nepatrnou vzdálenost možné zachytit více než matný dojem, spletitou, zmatenou vzpomínku na těžký černý dým proplétaný sloupy ze řvoucích plamenů, které děsivě šlehaly v polotmě, na opile nakloněnou vzletovou palubu, na grummany a corsairy, které groteskně sjížděly přes okraj paluby, padaly do vln a vystřikovaly ledová vodní oblaka do šokovaných tváří lidí na míjejícím křižníku. A pak se Odysseus otočil a zamířil na jih za svou kořistí.
    Ve stejné chvíli se rozblikala signalizační lampa na Vectře, která plula v čele konvoje.
    „Kontakt, zelená 70, přibližuje se. Kontakt, zelená 70, přibližuje se.“
    „Potvrďte příjem,“ nařídil Tyndall stroze. Aldis se sotva rozklepal, když tu Vectra přerušila signalizaci.
    „Kontakty, opakuji, kontakty. Zelená 90, zelená 90. Přibližuje se. Je velmi blízko. Opakuji, kontakty, kontakty.“
    Tyndall tiše klel.
    „Potvrďte příjem. Prozkoumejte to.“ Obrátil se na Valleryho. „Připojme se k němu, kapitáne. Je to tady. Vlčí smečka číslo jedna – a v plném počtu. Zatraceně, nemají žádné právo tady být,“ dodal trpce. „Alespoň ne podle výzvědné služby námořnictva!“
    -------------------
    Moře tonulo v plamenech. Rovné, klidné, zatížené stovkami tun nafty. Připomínalo obrovský koberec plápolajících a kroutících se plamenů. To vše a jen to zahlédl Vallery v první vteřině. Poté však spatřil ještě něco jiného, v šoku a s pocitem, jako když se mu právě zastavilo srdce, uviděl hořící moře plné mužů, kteří plavali a zápasili o svůj holý život. Ne hrstka, ne desítky, ale doslova stovky a stovky mužů, kteří neslyšně křičeli a bolestivě umírali v tom barbarském protikladu tonutí a kremace.
    „Hlášení z Vectry, pane,“ řekl Bentley nezvykle věcným hlasem. „Hlubinné nálože. Tři, opakuji, tři zásahy. Požadují okamžitou pomoc.“
    Tyndall se postavil vedle Valleryho. Poslouchal Bentleyho, dlouze pohlédl na Valleryho a sledoval jeho smutný, fascinovaný pohled na moře. Pro člověka v moři je nafta strašná věc. Brání pohybu, pálí do očí, spaluje plíce a rve žaludek v neovladatelných záchvatech dávení. Ale hořící nafta je věc přímo pekelná. Je to mučivá smrt, pomalá, ječící smrt utopením, upálením a zadušením, protože všechen kyslík nad hladinou pohltí plameny. A dokonce ani v krutém Severním ledovém oceánu nenastane milosrdný konec umrznutím, protože tělo nasycené naftou je tepelně izolováno, a to umírajícího po celou věčnost napíná na skřipec a pečlivě ho uchovává pro nesnesitelnou trýzeň posledního zápasu.
    To všechno Vallery věděl.

    OdpovědětVymazat
  6. Věděl také, že zastavit a nasměrovat Odyssea proti hořící letadlové lodi by byla sebevražda.
    A i kdyby měli čas a prostor pro hledání bojujících a umírajících mužů v moři před nimi, zostra se obrátit na pravobok by znamenalo ztrátu cenných minut a poskytnutí ponorkám vepředu čas, aby mohly své odpalovací roury namířit na konvoj. A Odysseus nesl odpovědnost především za konvoj. Toto všechno Vallery opět věděl. Ale v tomto okamžiku v něm převážila prostá lidskost.
    Nejvíce nafty, nejzuřivější plameny a největší počet plavců byly před přídí vlevo, těsně u Blue Rangera. Vallery se přes rameno ohlédl na důstojníka, který měl službu.
    „Deset na levobok!“
    „Deset na levobok, pane.“
    „Vyrovnat na střed!“
    „Vyrovnat na střed, pane.“
    „Stále vpřed.!“
    Deset, patnáct vteřin udržoval Odysseus svůj kurz, mířil jako šíp hořícím mořem k místu, kde jakýsi společný atavistický pud sebezáchovy svázal dvě stě mužů dohromady, do kypící masy, zmítající se a lapající po dechu v příšerné bolesti. Uprostřed skupiny na vteřinu vyrazil zášleh obrovského zářícího magnéziového plamene, jehož obraz se vpálil do srdcí a myslí mužů na můstku tak, jak by to nikdy fotografická deska nedokázala: hořící muži, lidské pochodně šíleně bité plameny, které je olizovaly, vysušovaly a zapalovaly jim šaty, vlasy a kůži; muži snažící se co nejvíce vymrštit nad vodní hladinu, jejich záda prohnutá jako napnutý luk, groteskně zkroucení v křečovitém ukřižování; mrtví muži ležící ve vodě jako bezvýznamné, beztvaré a naftou zamazané hromádky na naftou nasáklé planině; a hrstka strachem šílených mužů s nelidsky zkřivenými obličeji, kteří spatřili Odyssea a věděli, co přijde, proto si zběsile razili cestu do bezpečí, které jim mohlo nabídnout jen pár dalších kraťoučkých vteřin nevýslovného utrpení, než rádi zemřou.
    „Třicet na pravobok!“ Hlas Valleryho byl tichý, skoro šeptal, ale v tom šokovaném tichu na můstku se nesl jasně.
    „Třicet na pravobok, pane.“
    Již potřetí za deset minut se Odysseus bláznivě a ostře otočil. Při takovém obratu loď nesleduje dráhu, kterou prořezávala do vody příď; dojde buď k výraznému náklonu na bok, nebo k příčnému pohybu, a čím rychlejší a ostřejší je otáčení, tím je klouzavý pohyb do strany prudší, jako auto na ledu. Odysseus zachytil levým bokem přídě okraj skupiny a téměř okamžitě narazil celou délkou trupu do srdce ohně, do umírajících lidí nejhustěji namačkaných na sobě. Pro většinu z nich to byl konec, rychlý a milosrdný. Ohromný otřes a tlak vln v nich rozdrtily život, uvrhly je do hlubokého, blaženého zapomnění utonulých, stáhly je dolů pod hladinu a nasály zpátky do drtivého víru čtyř velkých šroubů.
    Smrt a zkáza se pro muže na palubě Odyssea staly smyslem bytí, byly přijímány s otrlostí a lehkovážnou lhostejností, které je jako jediné mohly udržet při zdravém rozumu. A tito muži svírali pěsti, nesmyslně nadávali, marně kleli stále dokola a bez ostychu plakali jako malé děti. Plakali, když se ubohé, spálené tváře obracely směrem k Odysseovi, nejprve plné radosti a naděje, poté zkamenělé, nevěřícně a s hrůzou zírající, když si vše uvědomily, než se nad nimi voda uzavřela. Plakali, když muži plní nenávisti křičeli urážky, mávali rukama ve vzduchu a jejich třesoucí se pěsti s klouby do běla napnutými vyčnívaly skrz kapající naftu, když je Odysseus drtil pod sebou. Plakali, když dva mladé chlapce se vztyčenými palci jako stopaři, strhl vír vrtulí. Plakali nad zvlášť šokujícím případem, člověkem, který vypadal jako opečený na rožni a neměl už žádné právo žít, a který ještě pozdvihl svou uškvařenou ruku k černému otvoru, který dříve býval jeho ústy, aby mohl na můstek poslat polibek na znamení nekonečné vděčnosti. Ale kupodivu nejvíce plakali, když neodvratný vtipálek zamával vysoko nad hlavou kožešinovou čepicí a důstojně a hluboce sklonil obličej do vody a zemřel.
    Moře bylo náhle, milosrdně prázdné. Vzduch byl zvláštně klidný a tichý, těžký s odporným zápachem spáleného masa a hořící nafty. Záď Odyssea se divoce houpala pod téměř černým příkrovem dýmu, visícím nad středem Blue Rangera, když jej zasáhlo několik granátů.

    OdpovědětVymazat
  7. Alistair MacLean
    Konvoj do Murmanska

    Odysseus proplul rovnoběžně s hořící letadlovou lodí ve vzdálenosti menší než padesát metrů; s takovou rychlostí a při takovém náklonu, bylo na tak malou vzdálenost nemožné zachytit více, než nejasný dojem, zmatenou a neurčitou vzpomínku na těžký, temný dým propletený sloupy řvoucích plamenů, které šlehaly v přítmí, na opile nakloněnou leteckou palubu, na Grummany a Korzáry, groteskně klouzající přes okraj paluby a padající do vln, až bílé mraky ledové pěny stříkaly do zděšených tváří na míjejícím křižníku; pak se Odysseus otočil a zamířil na jih za svou kořistí.

    Neuplynula ani minuta a v čele konvoje se rozblikala signalizační lampa na torpédoborci Vectra: „Kontakt, zelená sedmdesát, konec. Kontakt, zelená sedmdesát, konec.“

    „Potvrďte příjem“, nařídil Tyndall stroze. ALDIS se ani nestihl rozcvakat, když Vectra signalizaci přerušila.

    „Kontakty, opakuji, kontakty, zelená devadesát, zelená devadesát. Těsněji, velmi těsně. Opakuji – kontakty, kontakty.“

    Tyndall tiše zaklel.

    "Potvrzuji. Prozkoumejte." Obrátil se na Valleryho: "Připojme se k nim, kapitáne. To je ono. Vlčí smečka Číslo Jedna - a v plném počtu. Nemá žádné zatracené právo to cu pohledávat,“ procedil mezi zuby. „Alespoň podle námořní rozvědky určitě ne!“

    Moře bylo v jednom ohni. Klidné a bez vln, pokryté stovkami tun nafty, připomínalo rozlehlý koberec z plápolajících a pokroucených plamenů. To bylo všechno, co Vallery zahlédl v první vteřině. Po chvíli však spatřil ještě něco jiného, bolestně příšerného, při čem mu tuhla krev v žilách - v hořícím moři bylo plno mužů, kteří se snažili zachránit si holý život. Ne hrstka nebo pár desítek, doslova stovky a stovky jich neslyšně řvalo bolestí, zatímco umírali. Když o jejich poslední okamžiky na tomto světě bojovaly dva sobecké živly - voda a oheň.

    "Hlášení z Vectry, pane." Oznámil Bentley neobvykle věcným hlasem. "Hlubinné
    nálože. Tři, opakuji, tři kontakty. Žádám okamžitou pomoc."

    Po Valleryho boku se objevil Tyndall. Zaslechl Bentleyho, pak dlouze pohlédl na Valleryho a sledoval, jak nepříčetně, až fascinovaně a upřeně hledí do vln. Pro člověka v moři je nafta pekelná věc. Znemožňuje jakékoliv pohyby, štípe v očích, spaluje plíce a rve žaludek v neovladatelných záchvatech dávení. Ale oproti hořící naftě je to pouhá procházka růžovým sadem.

    Hořící nafta totiž znamená jistou, avšak mučivě pomalou ječící smrt utopením, upálením a zadušením, protože plameny pohltí všechen kyslík nad hladinou. Dokonce ani v Arktidě se ale nedočkáte milosti v podobě umrznutí. Tělo nasáklé naftou disponuje dobrou tepelnou izolaci, která umírajícího po celou věčnost mučí a pečlivě ho chrání pro poslední rafinovanou trýzeň umírání.

    A to všechno Vallery věděl.

    Uvědomoval si také to, že zastavit a vystavit Odyssea celou délkou proti hořící letadlové lodi by neznamenalo nic jiného, než jistou sebevraždu. A i kdyby byl čas a prostor pro hledání zápasících, umírajících mužů v moři, ostrý obrat vpravo by znamenal vyplýtvat drahocenné minuty a poskytnout ponorkám vpředu čas na to, aby své odpalovací komory v klidu zamířily na konvoj. A Odysseus byl za konvoj především odpovědný. To vše Vallery věděl. Prostá lidskost v něm ale v tom okamžiku převážila. Nejvíc nafty, nejzuřivější plameny a největší počet se živly bojujících ubožáků byl před přídí vlevo, těsně u Blue Rangera. Vallery se přes rameno podíval na službu vykonávajícího důstojníka.

    „Vlevo deset!"
    "Vlevo deset, pane."
    "Kormidlo do střední polohy."
    "Kormidlo do střední polohy, pane."
    "Kupředu!"

    OdpovědětVymazat
  8. Deset, patnáct vteřin držel Odysseus svůj kurz, mířil hořícím mořem k místu, kde jakýsi atavistický sociální pud nutil zhruba dvě stě zmítajících se mužů, kteří se beznadějně snažili popadnout dech v mučivě bolestné agonii, utvořit uskupení, z kterého doslova řvalo čiré zoufalství. Uprostřed tohoto tragického výjevu se z ničeho nic vymrštil plamen, obrovitý jako do běla rozžhavený magnéziový blesk, plamen, který vypálil obraz tohoto očistce do srdcí a myslí mužů na můstku, že ani fotografická deska by tak přesvědčivou fotografii nezaznamenala; obraz mužů stravovaných ohněm, lidské pochodně šíleně se zmítající v plamenech, které mlsně a nenasytně hodovaly na oblečení, vlasech i kůži; mužů, kteří se zoufale snažili dostat se jakýmkoli způsobem z vody, mužů, jejichž záda byla propnutá jako podivně ukřižované luky; mužů, jejichž mrtvá, bezvýznamná těla se vznášela na hladině, stejně jako beztvaré, naftou nasáklé skvrny; hrstky strachy šílených mužů s nelidsky zkřivenými tvářemi, kterým bylo při pohledu na Odyssea nad nebe jasnější, co se bude dít a tak si útěkem do zdánlivého bezpečí pokusili ukrást alespoň pár sekund života navíc, než nakonec hřejivou náruč smrti vstřícně uvítají.

    „Vpravo třicet!“
    Ačkoli byl Valeryho hlas tichý a tlumený, prolomil hrobové ticho, které panovalo na můstku.
    „Vpravo třicet, pane.“

    Už potřetí za deset minut to s Odysseem v ostré zatáčce bláznivě smýklo. Při takovém
    manévru, loď nesleduje dráhu, kterou prořízla příď; dojde k bočnímu nebo
    příčnému pohybu, a čím zatáčku propluje rychleji a ostřeji, tím je smyk prudší, stejně jako když se auto dostane do smyku na ledě.

    Odysseus, hluboce nakloněn, zachytil levým bokem přídě okraj skupiny a téměř okamžitě udeřil celou délkou svého klouzajícího trupu přímo doprostřed ohně, do místa, kde trpělo nejvíce mužů. Pro většinu z těchto chudáků nebyl tento riskantní počin ničím jiným, než požehnaným vysvobozením. Obrovský otřes a tlak vln z nich vymáčkl poslední zbytky života a uvrhl je do milosrdného bezvědomí utopenců. Moře s pomocí vodního víru tvořeného čtyřmi obrovskými lodními šrouby spolklo jejich nyní již bezvládná těla.

    Pro muže na palubě Odyssea se smrt a zkáza staly podstatou jejich existence, kterou se zvykli otrle přijímat s lehkovážnou lhostejností, která je jako jediná mohla udržet při zdravém rozumu. A tito muži teď bezmocně svírali pěsti, bezvýznamně kleli a beze studu plakali jako malé děti. Plakali, když se voda zavřela nad chudáky tam dole, jejichž ubohé popálené tváře smáčené slzami vzhlédly plny naděje k Odysseovi a zároveň ztuhly nedůvěřivým strachem. Plakali, když Odysseus pohřbil zbídačené námořníky, a nenávistně řvali nesmyslné urážky, s pažemi vysoce zdviženými a pěstmi hrozícími hořící naftě. Plakali, když dva mladí chlapci zakývali palci jako párek stopařů, ve chvíli kdy je vír šroubů strhl. Plakali nad zvlášť zbídačeným mužem, který vypadal jako by ho opékali na rožni a jako by už ani neměl žádné právo být vůbec naživu, a který ještě přeci jen pozvedl uškvařenou ruku k místu, kde kdysi bývala jeho ústa a poslal námořníkům na můstku polibek jako díky za poslední laskavost, kterou mu na tomto světě prokazují. A kupodivu plakali i pro vtipálka, který sejmul svou kožešinovou čepici, zamával jí, důstojně sklonil hlavu hluboko do vody a zemřel.

    Během okamžiku bylo moře milosrdně prázdné. Najednou bylo ticho a i vzduch byl podivně klidný. Všude byl cítit pach spáleného masa a hořící nafty. Záď Odyssea se divoce smýkla pod černým mrakem kouře, který spočíval ve středu Blue Rangera, když v tom jej znenadání zasáhlo několik granátů.

    OdpovědětVymazat
  9. Tokarová
    tučná část 1
    Odysseus proplul kolem hořící letadlové lodi, méně než 150 stop od ní. Plul tak rychle, ztěžka a v tak těsném dosahu, že bylo nemožné získat víc, než jen zamlžený dojem, zamotanou a zmatenou vzpomínku na hustý černý kouř propletený obrovskými sloupy plamenů, které byly v té polotmě tak děsivé, na opilecky nakloněnou vzletovou palubu, na letadla Grumman a Corsair, která groteskně přepadávala přes palubu, aby šplíchala ledové spršky do tváří ztuhlých šokem, jak Odysseus smykem zahnul pryč a pak se otočil zpět na jih, hladový po zabíjení.

    V příští minutě se přímo v čele konvoje rozblikala signální lampa na Vectře. „Kontakt, zelená sedmdesát, blíží se: Kontakt, zelená sedmdesát, blíží se.“

    „Potvrďte příjem,“ rozkázal Tyndall stručně, Aldis už skoro začal ťukat, když Vectra proťala signál.

    „Kontakty, opakuji kontakty. Zelená devadesát, zelená devadesát. Velmi blízko. Opakuji kontakty, kontakty.“

    Tyndall tiše zaklel.

    „Potvrďte příjem. Prošetřete to.“ Obrátil se na Valleryho. „Připojte se k němu, kapitáne. To je ono. Vlčí smečka číslo jedna - v plné síle. Nemá tady co dělat, sakra,“ dodal hořce. „Toliko pro Admiralitu!“

    OdpovědětVymazat
  10. Tokarová
    tučná část 2 - 1
    Moře bylo v jednom ohni. Rovné a klidné, zatížené stovkami tun ropy. Bylo jako obrovský koberec s olizujícími, tančícími plameny. To všechno a jen to, viděl Vallery jen na vteřinu. Pak uviděl něco jiného, při čemž mu ze samého šoku srdce vynechalo jeden tep tak náhle, až se mu z toho udělalo špatně. Hořící moře ožilo plavajícími, zápasícími lidmi. Ne hrstka, dokonce ani tucty, ale doslova stovky neslyšně křičících, trýznivě umírajících v kruté nepřízni tonutí a zpopelnění.

    „Signál z Vectry, pane.“ To mluvil Bentley, jeho hlas byl neobvykle věcný. „Hlubinná puma tři, opakuji tři kontakty. Požaduji okamžitou pomoc.“

    Tyndall byl teď na Valleryho straně. Slyšel Bentleyho, díval se na Valleryho dlouhou vteřinu, sdílel jeho nevolnost a fascinovaně zíral do moře před sebou, na muže v moři. Ropa je zlá věc. Znemožní pohyb, spálí oči, sežehne plíce a roztrhá žaludek nekontrolovatelnými záchvaty dávení. Ale hořící ropa je ďábelská věc. Mučivá smrt, pomalá a ječivá smrt utonutím, spálením, udušením plameny hltajícími všechen ten životadárný kyslík na povrchu moře. A dokonce ani tady v hořkém Severním ledovém oceánu není milosrdná záhuba zimou. Ropou nepropustně nasáklé tělo vtahuje umírajícího do věčného utrpení, bezpečně ho udržuje pro poslední nesnesitelná a dokonalá muka.

    Vallery tohle všechno věděl.

    Věděl také, že kdyby Odysseus, který se zcela rýsoval proti hořící letadlové lodi, zastavil, byla by to sebevražda.

    A ostře připlout kolem pravoboku, i kdyby byl čas a prostor odklidit zápasící, umírající lidi v moři před sebou, by bylo maření cenných minut, času, jehož by se mohlo ušetřit pro ponorky před nimi k sestavení propouštěcích drah na konvoj, a Odysseova hlavní odpovědnost byla právě za konvoj. Tohle všechno Vallery zase věděl. Ale v ten moment ho nejvíce tížila obyčejná lidskost.

    Na levoboku, blízko Modrého poutníka, byla ropa nejtěžší, plameny nejdivočejší a bylo tam nejvíce plavajících lidí. Vallery se ohlédl přes rameno na palubního důstojníka strážní služby.

    „Deset stupňů na levobok!“

    „Deset stupňů na levobok, pane.“

    „Střed lodi!“

    „Střed lodi, pane.“

    „Kupředu!“

    Zhruba deset, patnáct sekund držel Odysseus kurz, letěl hořícím mořem až k místu, kde jakýsi společný pudový instinkt sebezáchovy semkl dvě stě lidí do svíjející se, zuřivé masy, jež lapala po dechu v hrozné agónii. Na chvíli přeskočila obrovská salva plamenů do středu skupiny, jako obr, žhnoucí, hořečnatý, zářící plamen, který vypaloval obraz do srdcí a myslí mužů na můstku s takovou stálostí a s tak ostrou jasností, že ho žádné fotografické sklíčko nemohlo napodobit. Lidé v jednom ohni, lidské pochodně, které jako smyslů zbavené mlátily do plamenů, které je olizovaly, ožehnuté a pak spálené oblečení, vlasy a kůže. Lidé sebou mrskali skoro ven z vody, záda ohnutá jako napnuté luky, groteskní v křečovitém zakřivení. Mrtví lidé pluli na hladině, bezvýznamné, nevýrazné malé ropné skvrny se hromadily na ropné pláni. Hrstka mužů strachem dohnaná k nepříčetnosti, tváře nelidsky zkřivené, viděla Odyssea a věděla, co přichází. Zoufale si klestili cestu k bezpečí, které jim nabízelo jen pár

    OdpovědětVymazat
  11. Tokarová
    tučná část 2 - 2
    krátkých sekund nepopsatelného utrpení, než s potěšením zemřeli.

    „Třicet stupňů na pravobok!“ Valleryho hlas byl tichý, téměř šeptal, ale nesl se jasně skrze otřesené ticho na můstku.
    „Třicet stupňů na pravobok, pane.“

    Potřetí za deset minut se Odysseus bláznivě smýkal v kruhu. A jak se loď otáčela, kličkovala a rozrážela vodu, stáčela se výrazně na stranu, a čím rychleji a ostřeji se otáčela, tím silněji se smýkala jako auto na ledu. Bok lodi dosáhl na okraj skupiny na levoboku, téměř na moment prorazila celá délka rozkymáceného trupu lodi k srdci ohně, do největšího shluku umírajících.

    Pro většinu z nich to bylo jen zaniknutí, rychlé, radostné a milosrdné. Ohromný otřes mozku a tlak vln z nich vymáčkly život, stlačily je hlouběji do požehnaného zapomnění utonutí, dolů do drtivého víru čtyř obrovských lodních šroubů.

    Na palubě Odyssea se smrt a zkáza staly pro lidi smyslem existence, které jsou akceptovány s nezájmem a žertovnou lhostejností, jen aby je držely příčetné. Tito lidé bezmocně zatínali pěsti, nesmyslně pohybovali rty, zbytečně kleli pořád a pořád dokola a nedbale plakali jako malé děti. Žalostně plakali, jak se ohořelé obličeje vynořovaly blízko Odyssea rozzářené radostí a nadějí, zírajíc nevěřícně, jak si uvědomily, co přichází a voda se nad nimi zavřela. Plakali nad lidmi, kteří plni nenávisti křičeli šílené nadávky, zvedali ruce do vzduchu a hrozili pěstmi s bílými klouby přes zmáčenou ropu, jak je Odysseus zadupával pod hladinu. Plakali nad párem mladých chlapců, který byl vcucnut do smrště lodního šroubu, stále dávajíc znamení zdviženými palci. Zvlášť šokující však pro ně byl případ jednoho, který vypadal, jako by se opékal na rožni, bez práva na život. Zvedl popálenou ruku k zčernalé díře, která dříve bývala jeho ústy, a poslal k můstku polibek, symbol nekonečné vděčnosti. A kupodivu nejvíce plakali nad nezbytným humoristou, který zvedl svou kožešinovou čepici vysoko nad hlavu, vážně a hluboce se uklonil a jeho tvář zmizela pod hladinou, jak s odevzdáním zemřel.

    Najednou, bohudík, bylo moře prázdné. Vzduch byl podivně klidný a tichý, ztěžklý odporným zápachem spáleného masa a hořící nafty, a Odysseova záď se divoce kymácela skoro pod černým příkrovem čnícího trupu Modrého průzkumníka, kam ho udeřily dělostřelecké granáty.

    OdpovědětVymazat
  12. Válka na moři
    Alistair MacLean – Loď jeho veličenstva Odysseus
    7. kapitola
    Středa v noci

    Odysseus proplul kolem hořící letadlové lodi ve vzdálenosti menší než 150 stop; plul rychle a při takové vzdálenosti a náklonu lodi nebylo možné zachytit více než jen rozmazaný dojem, spletitou a zmatenou vzpomínku, na těžký černý dým propletený sloupy zuřících plamenů, sahajících v pološeru na opile nakloněnou letovou palubu, na stíhací letouny Grummany a Corsairy, které se groteskně převracely přes okraj paluby a stříkaly ledovou vodu do zděšených tváří na křižníku; pak pokračoval Odysseus dál na jih za úlovkem.
    Během minuty začala blikat signalizační lampa na torpédoborci Vectra v čele konvoje.
    „Kontakt, zelená 70, přibližuje se. Kontakt, zelená 70, přibližuje se.“
    „Potvrďte příjem“ nařídil stručně Tyndall.
    Aldis se sotva rozklapal, když Vectra přerušila signál.
    „Kontakty, opakujte kontakty. Zelená 90. Těšně, velmi blízko. Kontakty, opakujte kontakty.“
    Tyndall tiše zaklel.
    „Potvrzuji. Prozkoumat.“ obrátil se k Vallerymu. „Připojíme se k němu, kapitáne. To je ono. Vlčí smečka číslo jedna a v plné síle. Nemají zatraceně žádné právo tu být.“ dodal hořce. „Alespoň ne podle admirální výzvědné služby.“
    Moře bylo v jednom ohni. Vypadalo klidně a hladce a připomínalo obrovský koberec plápolajících plamenů, zatížený stovkami tun nafty. Tohle všechno viděl Vallery v prvním okamžiku a nic dalšího. Potom však zahlédl něco šokujícího a otřesného z čeho se mu skoro zastavilo srdce: hořící hladina byla plná mužů, kteří plavali a snažili se zachránit. Ne jen hrstka nebo tucet, ale stovky neslyšně řvoucích, umírajících mučivou smrtí v barbarském protikladu tonutí a kremace.
    „Signál z Vectry, pane.“ Oznámil Bentley neobyčejně suchým hlasem. „Hloubkové střely. Tři, opakuji, tři kontakty. Žádám okamžitou pomoc.“
    Tyndall stál po boku Valleryho. Slyšel Bentleye, pak dlouze pohlédl na Valleryho a sledoval jeho smutný a fascinovaný pohled na moře před nimi. Pro člověka na moři je nafta zlo. Znesnadňuje jeho pohyby, pálí v očích, spálí plíce a roztrhá žaludek neovladatelnými záchvaty dávení; ale nafta která hoří je pekelná, znamená smrt mučením, pomalá ječící smrt utopením, upálením a zadušením, protože veškerý životodárný kyslík nad hladinou je pohlcen plameny. A dokonce ani v kruté Antarktidě nenastane milosrdný konec zmrznutím, díky tepelné izolaci, kterou má tělo nasáknuté naftou, je umírající muž natahován celou věčnost na skřipec a pečlivě chráněn na poslední nesnesitelnou a rafinovanou bolest. To vše Vallery věděl.
    Také věděl, že zastavit Odyssea a namířit ho k hořící lodi by byla sebevražda. A ostrá otočka vpravo bok, i kdyby byl čas a prostor na hledání zápasících a umírajících mužů ve vodě, by znamenala plýtvání cenných minut a ponorky by tak měly čas na namíření střel na konvoj; a za něj byl Odysseus hlavně zodpovědný. To vše také Vallery věděl. Ale v tom okamžiku v něm převážila prostá lidskost. Nejhustší nafta, nejzuřivější plameny a nejvíce plavců bylo mírně na levoboku, těsně u Blue Rangera. Vallery se podíval přes rameno na hlídkujícího důstojníka.

    OdpovědětVymazat
  13. „Doleva deset!“
    „Doleva deset, pane.“
    „Kormidlo do střední polohy!“
    „Kormidlo do střední polohy, pane.
    „Stále vpřed!“
    Deset, patnáct sekund Odysseus držel kurz, řítil se jako šíp skrz hořící moře k místu, kde jakýsi dědičný pud sebezáchovy shromáždil dvě stovky mužů do svíjející se masy, těžce popadající dech příšernou bolestí. Na vteřinu vyšlehl mohutný plamen uprostřed skupiny, jako obrovská žhavá světlice, plamen který vpálil tento obraz do srdcí a mysli mužů na můstku s takovou stálostí a spalující jasností, jak by to nedokázala žádná fotografická deska: muži v plamenech, lidské pochodně šíleně bijící do plamenů, které olizují, pálí a spalují šaty, vlasy a kůži: muži, kteří se snaží vymrštit z vody, prohnutí jako natažený luk v podivném křečovitém ukřižování: mrtví muži ležící ve vodě jako bezvýznamné, jednotvárné naftou pomazané hromady na naftou naplněné planině: a hrstka strachem zmatených mužů s nelidsky zkroucenými tvářemi, kteří uviděli Odyssea a věděli, co přijde, zoufale si razili cestu do bezpečí, kterou nabízelo jen pár dalších krátkých sekund příšerného utrpení, před tím než raději zemřou.
    „Doprava třicet!“ Vallery mluvil tiše, spíše šeptal, ale skrz hrobové ticho na můstku mu bylo rozumět. „Doprava třicet, pane.“
    Odysseus se už po třetí za deset minut bláznivě stočil v prudké zatáčce. Při takovém obratu loď nesleduje dráhu přídi, kterou prorazila ve vodě; dojde k bočnímu nebo příčnému pohybu a čím rychlejší a ostřejší je zatáčka, tím je klouzavý pohyb do strany prudší, jako když dostane auto smyk na ledu. Odysseus zachytil levým bokem přídě okraj skupiny: téměř na okamžik celá délka houpajícího se trupu narazila do středu ohně, do místa, kde bylo nejvíce umírajících mužů.
    Pro většinu z nich to bylo rychlé, radostné a milosrdné vysvobození.Obrovský otřes a tlak vln z nich vymlátil život, vrhl je do hlubiny požehnaného zapomnění utonutí, utopil je a nasál zpátky do čtyř ohromných šroubů.
    Pro muže na palubě Odyssea se smrt a zkáza stala smyslem bytí, přijímali ji s lehkovážnou lhostejností, což jediné je mohlo udržet při zdravém rozumu – tito muži zatínali pěsti, nesmyslně nadávali, znovu a znovu kleli a bezhlavě plakali jako malé děti. Plakali jako ubohé a spálené tváře, které se obrátili s radostí a nadějí směrem k Odysseu, zkamenělí a nevěřícně hledící na tu hrůzu, když zjistili, co se děje a voda se za nimi zavírá; jako muži plní nenávistí, řvoucí choromyslné nadávky, obě ruce zvednuté do vzduchu, třesoucí pěstmi s bílými klouby skrz kapající naftu, když je Odysseus potopil. Byli vtaženi do víru vrtulí jako pár mladých chlapců, kteří stále dávali znamení zdviženými palci: plakali nad obzvláště šokujícím případem jednoho, který vypadal, jako by byl ogrilovaný na rožni a neměl žádné právo na život, zvedl uškvařenou ruku ke zčernalému otvoru, což byla jeho pusa a poslal na můstek polibek na znamení nekonečné vděčnosti; a nejvíce kupodivu plakali nad vtipálkem, který pozvedl svou kožešinovou čepici vysoko nad hlavu a sklonil svůj obličej důstojně a hluboko pod hladinu, když umíral.
    Najednou bylo moře díkybohu prázdné. Vzduch byl podivně tichý a klidný, plný odporného zápachu spáleného masa a hořící nafty a záď Odyssea se divoce houpala pod téměř černým oblakem kouře tyčícím se nad středem Blue Rangera, kterého zasáhly granáty.

    OdpovědětVymazat
  14. Pernekrová Lucie

    Alistair MacLean
    Konvoj do Murmanska

    Část 1
    Odysseus proplul kolem hořící letadlové lodi ve vzdálenosti menší než 150 stop; pohyboval se tak rychle a s tak velkým náklonem, že bylo nemožné zachytit více než matný dojem, spletitou, zmatenou vzpomínku na hustý černý dým propletený sloupy děsivých řvoucích plamenů, které šlehaly v polotmě, na opile nakloněnou letovou palubu, na stíhací letouny Grumany a Korzáry, které se absurdně převrátily přes okraj a rozstříkly mrak ledové vody do zděšených tváří lidí, kteří propluli kolem na křižníku. A pak se Odysseus otočil a zamířil zpět na jih za kořistí.
    Během minuty se spustila signální lampa špičaté Vectry, která se nacházela vpředu konvoje. „Kontakt, Zelená 70, přibližuje se. Kontakt, Zelená 70, přibližuje se.“
    „Potvrďte příjem,“ nařídil Tyndall stroze. Aldis se sotva rozklepal, když tu Vectra přerušila signalizaci.
    „Kontakty, opakuji, kontakty. Zelená 90, zelená 90. Přibližuje se. Je velmi blízko. Opakuji, kontakty, kontakty.“
    Tyndall tiše klel.
    „Potvrďte příjem. Prozkoumejte to.“ Obrátil se na Valleryho. „Připojme se k němu, kapitáne. Je to tady. Vlčí smečka číslo jedna – a v plném počtu. Zatraceně, nemají žádné právo tady být,“ dodal trpce. „Alespoň ne podle výzvědné služby námořnictva!“
    Moře bylo v jednom ohni. Ploché, klidné, spálené stovkami tun palivové nafty, připomínalo obrovský koberec dotěrných a pokroucených plamenů. To všechno a jenom to zahlédl na vteřinu Vallery, potom v srdce zastavujícím šoku a ve fyzicky zhnusené trhanosti uviděl zase něco jiného. Hořící moře bylo plné mužů, kteří plavali a bojovali o svůj život. Ani ne hrstka, ani ne tucty, ale doslova stovky tiše křičely, mučivě umíraly v nelidském protikladu umírání utonutím a uhořením.
    „Přišel signál z Vectry, pane.“ Zrovna mluvil Bentley, s hlasem neobvykle stručným. „Spouštíme hlubinnou pumu. Tři, opakuji tři kontakty. Žádám okamžitou pomoc.“
    Po Valleryho boku se objevil Tyndall. Zaslechl Bentleyho, pak dlouze pohlédl na Valleryho a sledoval, jak nepříčetně, až fascinovaně a upřeně hledí do vln. Pro člověka v moři je nafta pekelná věc. Znemožňuje jakékoliv pohyby, pálí do očí, spaluje plíce a rve žaludek v neovladatelných záchvatech dávení. Ale hořící nafta je věc přímo pekelná. Je to mučivá smrt, pomalá, ječící smrt utopením, upálením a zadušením, protože všechen kyslík nad hladinou pohltí plameny. A dokonce ani v krutém Severním ledovém oceánu nenastane milosrdný konec umrznutím, protože tělo nasycené naftou je tepelně izolováno, a to umírajícího po celou věčnost napíná na skřipec a pečlivě ho uchovává pro nesnesitelnou trýzeň posledního zápasu.
    To všechno Vallery věděl.
    Věděl také, že vystavit Odyssea celou délkou proti hořící letadlové lodi by neznamenalo nic jiného, než jistou sebevraždu.
    A i kdyby byl čas a prostor pro hledání zápasících, umírajících mužů v moři, ostrý obrat vpravo by znamenal vyplýtvat drahocenné minuty a poskytnout ponorkám vpředu čas na to, aby své odpalovací komory v klidu zamířily na konvoj. A Odysseus nesl odpovědnost především za konvoj. Toto všechno Vallery opět věděl. Ale v tomto okamžiku v něm převážila prostá lidskost.

    OdpovědětVymazat
  15. Pernekrová Lucie

    Alistair MacLean
    Konvoj do Murmanska

    Část 2
    Nejvíce nafty, nejzuřivější plameny a největší počet plavců byly před přídí vlevo, těsně u Blue Rangera. Vallery se přes rameno ohlédl na důstojníka, který měl službu.
    „Deset na levobok!“
    „Deset na levobok, pane.“
    „Vyrovnat na střed!“
    „Vyrovnat na střed, pane.“
    „Stále vpřed.!“
    Deset nebo patnáct vteřin se Odysseus držel kurzu, plul jako šíp hořícím mořem k místu, kde jakýsi společný atavistický pud sebezáchovy shromáždil dvě stě mužů k sobě ve svíjející se a vařící se mase, lapající po životě v strašlivé bolesti. Na vteřinu obrovský zášleh plamene vyrazil uprostřed skupiny mužů, jako obrovský, bíle zářící magnéziový blesk, plamen, který vpálil obraz do srdcí a myslí mužů na můstku s tak neměnnou a spalující jasností, že by to nikdy žádná fotografická deska nedokázala: hořící muži, lidské pochodně šíleně bité plameny, které olizovaly, vysušovaly a zapalovaly šaty, vlasy a kůži; muži snažící se co nejvíce vymrštit nad vodní hladinu, jejich záda prohnutá jako napnutý luk, groteskně zkroucení v křečovitém ukřižování; mrtví muži ležící ve vodě jako bezvýznamné, beztvaré, naftou pomazané hromádky na naftou nasáklé planině; a hrstka strachem šílených mužů s nelidsky zkřivenými obličeji, kteří spatřili Odyssea a věděli, co přijde, zoufale razili cestu do bezpečí, jež jim mohlo nabídnout jen pár dalších krátkých vteřin nevýslovného utrpení, než rádi zemřou.
    „Třicet na pravobok!“ Hlas Valleryho byl tichý, skoro šeptal, ale v tom šokovaném tichu na můstku se nesl jasně.
    „Třicet na pravobok, pane.“
    Odysseus se už po třetí během deseti minut bláznivě otočil v ostré zatáčce. Při takovém otáčení loď nenásleduje dráhu, kterou ve vodě prořízla příď lodi; dojde k výraznému šikmému nebo bočnímu pohybu, a čím je obrat rychlejší a prudší, tím je klouzavý pohyb po boku lodi silnější, jako když auto jede po ledu. Odysseus zachytil levobokem přídě okraj skupiny; téměř okamžitě celou délkou trupu vrazil přímo srdce ohně, kde bylo nejvíce umírajících mužů namáčknutých k sobě.
    Pro většinu z nich to byl konec, rychlý a milosrdný. Ohromný otřes a tlak vln z nich vymáčkly život, uvrhly je do hlubokého, požehnaného bezvědomí utonulých, stáhly je dolů pod hladinu a nasály zpět do drtivého víru čtyř velkých šroubů.
    Pro muže na palubě lodi Odysseus se smrt a zkáza staly smyslem jejich bytí, přijímali je s otupělostí a lehkovážnou lhostejností, která je jako jediná držela příčetné. Tito muži měli bezmocně sevřené pěsti, mumlali nesmyslné a zbytečné kletby stále dokola a bez povšimnutí plakali jako malé děti. Plakali, když se ubohé, spálené tváře osvětlené radostí a nadějí otáčeli přímo na Odyssea, zírající zkameněle v nevěřícím hororu, když si to uvědomili a voda se nad nimi zavřela. Plakali, když muži naplněni nenávistí beze smyslů křičeli urážky, měli obě ruce zvednuté a jejich třesoucí pěsti do běla napnuté vyčnívali skrz kapající naftu, když je Odysseus udupával pod sebou. Plakali, když dva mladé chlapce se vztyčenými palci jako stopaři, strhl vír vrtulí. Plakali nad zvlášť šokujícím případem, člověkem, který vypadal jako opečený na rožni a neměl už žádné právo žít, a který ještě pozdvihl svou uškvařenou ruku k černému otvoru, který dříve býval jeho ústy, aby mohl na můstek poslat polibek na znamení nekonečné vděčnosti. Ale kupodivu nejvíce plakali, když neodvratný vtipálek zamával vysoko nad hlavou kožešinovou čepicí a důstojně a hluboce sklonil obličej do vody a zemřel.
    Moře bylo náhle milosrdně prázdné. Vzduch byl divně klidný a tichý, těžký s odporným zápachem spáleného masa a hořící nafty. Záď Odyssea se divoce houpala pod téměř černým příkrovem dýmu, visícím nad středem Blue Rangera, když jej zasáhlo několik granátů.

    OdpovědětVymazat
  16. Eva Kšírová

    7. kapitola
    Středa večer

    Odysseus proplul souběžně s hořící letadlovou lodí ve vzdálenosti menší než 150 stop. Při tak vysoké rychlosti a silném náklonu bylo nemožné zachytit něco víc než jen rozmazaný dojem, zamotanou zmatenou vzpomínku na těžký, černý dým protkaný řvoucími sloupy plamenů, které děsily v polotmě, na opilecky nakloněnou leteckou palubu, na grummany a corsairy, kteří se groteskně nakláněli přes okraj paluby, až spršky ledových šplíchanců stříkaly do šokovaných tváří, jak se křižník otočil. Odysseus zamířil na jih za úlovkem.

    Během minuty se v čele konvoje rozblikala signální lampa na Vectře: „Kontakt, zelená sedmdesát, přibližuje se. Kontakt, zelená sedmdesát, přibližuje se.“

    „Potvrďte příjem.“ nařídil Tyndall stručně. Aldis se sotva rozklapal, když Vectra zrušila signalizaci.

    „Kontakty, opakuji, kontakty. Zelená devadesát, zelená devadesát. Přibližuje se. Velmi blízko. Opakuji, kontakty, kontakty.“
    Tyndall potichu zaklel.

    „Potvrzuji. Prozkoumejte to.“ Obrátil se na Valleryho: „Připojme se k němu, kapitáne. To je ono. Vlčí smečka číslo jedna – připravena. K čertu, nemá žádné právo tu být.“ dodal trpce. „Alespoň podle námořní výzvědné služby ne!“

    ******
    Moře bylo v jednom ohni. Hladké, klidné a zatížené stovkami tun nafty vypadalo jako koberec s pokroucenými plameny. Tohle všechno a jen to viděl Vallery v první vteřině, pak ale zahlédl něco dalšího, co mu málem nečekaně a v šoku zastavilo srdce. V hořícím moři bylo mnoho mužů, kteří plavali a bojovali o život. Ne hrstka nebo tucty, ale doslova stovky mužů, kteří neslyšně křičeli a bolestivě umírali v barbarském rozporu utonutí a kremace.

    „Signál z Vectry, pane.“ ohlásil Bentley s nenormálně věcným hlasem. „Hlubinné nálože. Tři, opakuji, tři kontakty. Žádáme okamžitou pomoc.“

    Tyndall stál u Valleryho. Zaslechl Bentleyho, dlouze se zadíval na Valleryho, a pak sledoval jeho smutný, fascinovaný pohled upřený do moře před nimi. Pro člověka v moři je nafta příšerná věc. Znesnadňuje pohyby, pálí do očí, spaluje plíce a rve žaludek v nekontrolovatelných záchvatech dávení. Hořící nafta je ovšem pekelná věc, která končí umučením, pomalou ječící smrtí utopením, uhořením a zadušením, protože plameny pohltí všechen životodárný kyslík nad hladinou. A dokonce ani v kruté Arktidě není možnost milosrdně umrznout, protože naftou nasáklé tělo tepelně izoluje a napíná umírajícího po celou věčnost a pečlivě ho chrání až do poslední mučivé agónie.

    To všechno Vallery věděl.

    Věděl také, že zastavit Odyssea a vystavit ho proti hořící letadlové lodi by byla sebevražda.

    A i kdyby tu byl čas a místo vyhnout se mužům, kteří bojovali a umírali v moři před nimi, prudké otočení na pravobok by znamenalo ztrátu drahocenných minut, a ponorkám vepředu by to poskytlo čas navíc, aby na konvoj mohly namířit palebné roury. A Odysseus byl především zodpovědný za konvoj. To všechno tedy Vallery věděl. Jenže v ten okamžik v něm zvítězila prostá lidskost.

    OdpovědětVymazat
  17. Eva Kšírová

    Mírně na levoboku, těsně u Blue Rangera, byla nejhustší nafta, nejzuřivější plameny a nejvíce plavců. Vallery se podíval přes rameno na službu konajícího důstojníka.

    „Deset stupňů na levobok!“

    „Deset stupňů na levobok, pane.“

    „Kormidlo na střed!“

    „Kormidlo na střed, pane.“

    „Kupředu!“

    Deset patnáct vteřin Odysseus držel kurs, mířil přes hořící moře jako šíp na místo, kam jakýsi společný atavistický pud sebezáchovy přivedl dvě stovky mužů, kteří se zmítali v mase těl a lapali po dechu v příšerné agónii. Na vteřinu uprostřed skupiny vyrazil mohutný zášleh plamene, jako obrovská do běla rozžhavená světlice, která vpálila tento obraz do srdcí a myslí mužů na můstku se stálou a spalující jasností, jakou by žádná fotografická deska nemohla nikdy vyprodukovat: muži v ohni, lidské pochodně šíleně bijící do plamenů, které olizovaly, sežehávaly, a pak pálily na popel oblečení, vlasy a kůži; muži mrskající sebou z vody, prohnutí jako napnuté luky v groteskním křečovitém ukřižování; mrtví muži ležící ve vodě jako bezvýznamné, beztvaré a naftou pomazané hromádky v naftou prosycené pláni; a hrstka strachem šílených mužů s nelidsky zkřivenými obličeji, která viděla Odyssea, věděla, co přijde, a zběsile si razila cestu do bezpečí, které jim mohlo poskytnout pouze několik dalších krátkých vteřin nevýslovné agónie předtím, než ještě s radostí smrt přijali.

    „Třicet stupňů na pravobok!“ Vallery mluvil tiše, skoro šeptal, ale přes šokované ticho na můstku se jeho hlas nesl jasně.

    „Třicet stupňů na pravobok, pane.“

    Odysseus se už potřetí v deseti minutách bláznivě otočil v ostré zatáčce. Při takovém obratu loď nesleduje dráhu přídi, kterou prorazila ve vodě; dojde k bočnímu nebo příčnému pohybu a čím rychlejší a ostřejší je zatáčka, tím je klouzavý pohyb do strany prudší, jako když auto dostane smyk na ledě. Odysseus zachytil levým bokem přídě okraj skupiny: téměř okamžitě udeřil celou délkou svého houpajícího trupu do středu ohně, tam, kde bylo nejvíce umírajících mužů.

    Pro většinu z nich to bylo rychlé, radostné a milosrdné vysvobození. Ohromný otřes a tlak vln z nich vymáčkl život, mrštil je do hlubiny požehnaného zapomnění utonutí, vrhl je dolů a nasál zpátky do čtyř ohromných šroubů.

    Smrt a zkáza se pro muže na palubě Odyssea staly smyslem bytí, přijímali je s necitelnou a žertovnou lhostejností, což jediné je mohlo udržet při zdravém rozumu – tito muži zatínali pěsti, nesmyslně nadávali, znovu a znovu kleli a bezhlavě plakali jako malé děti. Plakali, když ubohé a spálené tváře, které se obrátili s radostí a nadějí směrem k Odysseu, zkameněly a nevěřícně hleděly na tu hrůzu, když zjistili, co se děje a voda se za nimi zavřela. Plakali, když muži plní nenávisti křičeli pomatené nadávky s rukama zvednutýma do vzduchu, třásli pěstmi s bílými klouby skrz kapající naftu, zatímco je Odysseus tlačil do hlubiny; když pár mladých chlapců bylo vtaženo do víru lodních šroubů, ale oni stále dávali znamení zdviženými palci; plakali nad obzvláště šokujícím případem jednoho, který vypadal, jako by byl ogrilovaný na rožni a neměl žádné právo žít, a který ještě zvedl uškvařenou ruku ke zčernalému otvoru, jenž býval jeho ústy a poslal na můstek polibek na znamení nekonečné vděčnosti; a nejvíce kupodivu plakali nad vtipálkem, který pozvedl svou kožešinovou čepici vysoko nad hlavu, vážně se uklonil, až se dostal obličejem hluboko pod hladinu a zemřel.

    Najednou bylo moře milosrdně prázdné. Vzduch byl podivně tichý a klidný, plný odporného zápachu spáleného masa, hořící nafty. Záď Odyssea se divoce houpala pod téměř černým oblakem kouře, který se tyčil nad středem Blue Rangera, když v tu ji zasáhly granáty.

    OdpovědětVymazat
  18. Odysseus proplul kolem hořící letadlové lodi na méně než 150 stop; a plul tak rychle s takovým náklonem, že bylo nemožné zapamatovat si víc než jen mlhavý dojem, zamotanou, zmatenou vzpomínku těžkého černého kouře a řvoucích plamenů, děsivých v šeru, opile se naklánějící leteckou palubu, grummanů a corsairů komicky se kutálejících z paluby aby vystříkly ledovou sprchu do vyděšených výrazů, jak se křižník otáčel pryč, a pak už Odysseus zamířil k bitvě.
    Za necelou minutu začala blikat signalizační lampa na torpédoborci Vectra. „Kontakt, zelená sedmdesát, přibližuje se: Kontakt, zelená 70, přibližuje se.“
    „Potvrzuji; “ odpověděl stručně Tyndall; Aldis sotva začal klapat když Vectra prořízl signál.
    „Kontakty, opakuji, kontakty. Zelená 90, zelená 90. Přibližuje se. Velmi blízko. Opakuji, kontakty, kontakty.“
    Tyndall tiše zaklel.
    „Potvrzuji. Prověřte to.“ Otočil se na Valleryho. „Pojďme se k němu přidat, kapitáne. Je to tady. Vlčí smečka číslo jedna v plné síle. Nemá žádný zatracený právo tu bejt,“ dodal hořce. „Tolik k námořnímu zpravodajství!“
    Moře bylo v jednom ohni. Ploché a klidné, obtěžkané stovkami tun nafty, bylo jako obrovský koberec oblizujících, kroutících se plamenů. Na vteřinu to bylo vše, co Vallery viděl: a potom spatřil něco dalšího, co s ním až bolestně otřáslo a zastavilo srdce: planoucí moře bylo živé, plné plavajících mužů, zápasících s bolestí. Ne hrstka, dokonce ani tucty, ale doslova stovky, bezhlesně řvoucích, mučivě umírajících v barbarském paradoxu tonutí a kremace.

    „Hlášení z Vectry, pane“. To mluvil Bentley, neobvykle věcným hlasem. „Hlubinné nálože. 3, opakuji 3 kontakty. Požadují okamžitou pomoc.“

    Tyndall stál vedle Valleryho. Slyšel Bentleyho, podíval se na dlouhou chvíli na Valleryho a sledoval jeho zděšený, fascinovaný pohled na moře před ním. Pro člověka v moři je nafta strašlivá věc. Znemožní mu pohyby, spálí oči, sežehne plíce a roztrhá břicho v nekontrolovatelných záchvatech dávení; ale hořící nafta je přímo ďábelská věc, smrt umučením, pomalá, ječivá smrt utopením, uhořením a zadušením, protože plameny zhltnou všechen životadárný kyslík nad hladinou. Navíc ani v kruté Artidě nepřijde milostné umrznutí, kvůli izolaci naftou nasáklých těl, pečlivě chráněných až do poslední chvíle nesnesitelné agónie.

    Všechno tohle Vallery věděl.

    Věděl také, že kdyby Odyseuss zastavil a vystavil se přímo hořící lodi, byla by to pro něj sebevražda

    Navíc ostrá otáčka na pravobok, i kdyby měli čas a prostor pro záchranu mužů zápasících o svůj život, by vyplýtvala cenné minuty, čas navíc pro ponorky vepředu k namíření děl na konvoj. To vše Vallery věděl. Ale v tom momentu u něj převážila prostá lidskost.

    OdpovědětVymazat
  19. Na levoboku, blízko Blue Rangera byla nafta nejhustší, plameny nejzuřivější a počet plavců největší: Vallery se podíval přes rameno na důstojníka ve službě.

    „Levobok 10!“
    „Levobok 10, pane.“
    „Kormidlo do střední polohy!“
    „Kormidlo do střední polohy, pane.“
    „Přímo vpřed!“

    Po deset, patnáct vteřin držel Odyseuss svůj kurz, prorážel hořící moře k místu, kam jakýsi stádní atavistický pud sebezáchovy zahnal dvěstě můžu propletených ve svíjející, vroucí masu, lapající po životě v děsivé agónii. V jedné vteřině vyšlehl obrovský plamen uprostřed skupiny, jako gigantická magnesiová světlice, plamen, který vypálil tento obraz do srdcí a myslí mužů na můstku s takovou přesností a trvalostí, kterou by nemohl zreprodukovat žádný fotoaparát: hořící muži, lidská torza šíleně sebou mlátící v plamenech, sežehnuté a spalované oblečení, vlasy a kůže: můži vyhazující se z vody co nejvíce to jde, záda prohnutá jako napnuté luky v groteskním křečovitém ukřižování: muži plovoucí mrtví ve vodě, bezvýznamné, beztvaré slepené kusy v naftové pláni: a hrstka vyděšených mužů, tváře nelidsky zkřivené, kteří spatřil Odysea a věděli co přijde, a zuřivě si proráželi cestu do bezpěčí, které jim poskytlo pouze pár vteřin nepopsatelných muk navíc, než rádi zemřeli.

    “Pravobok 30!” Valleryho hlas byl tichý, sotva mumlání, ale v šokovaném tichu můstku zněl jasně.
    „Pravobok 30, pane.“

    Potřetí za deset minut se Odysseus bláznivě smýkl. Když se loď takhle otáčí, nepluje přímo, ale pohybuje se stranou, a čím je obrat rychlejší a ostřejší, tím je ničivější boční smyk, jako u auta na ledě. Levobok Odyssea narazil do skupiny téměř ve stejnou chvíli, celou délkou trupu rozrazil střed ohně, kde bylo nejvíc umírajících mužů.

    Pro většinu z nich to bylo rychlé a milosrdné vysvobození. Ohromný otřes a tlak z nich vymáčkl život, vmrštil je dolů do požehnané nevědomosti utopení, potopil a vsál je zpět do drtivého víru čtyř velkých lodních šroubů.

    Na palubě Odyssea stáli muži, pro které byla smrt a zkáza každodenní rutinou, kterou přijímali s necitelnou lhostejností která je držela při zdravém rozumu – tito muži svírali bezmocné pěsti, vyslovovali bezvýznamné, zbytečné kletby stále dokola a neskrývavě vzlykali jako malé děti. Vzlykali, když se zubožené, spálené tváře otočily nahoru k Odysseovi a radost s nadějí vystřídalo poznání a děs a potom se nad nimi voda zavřela; když nenávisti plní muži řvali šílené nadávky, obě ruce vztyčené a třesoucí pěstmi s bílými klouby svítajícími skrz odkapávající naftu než je Odysseus stáhl dolů: když byl pár mladých chlapců stále ukazující vztyčený palec vtáhnut do víru šroubů, když obzvláště šokující případ, který vypadal jako by ho někdo ugriloval a neměl žádné právo být naživu, zdvihnul rozdrásanou ruku k černému otvoru, kde bývala jeho ústa, poslal k můstku vzdušný polibek jako symbol nekonečného vděk; a kupodivu nejvíc vzlykali nad nezbytným vtipálkem, který zvedl svou čapku vysoko nad hlavu a poklonil se, vděčně a hluboko, tváři do vody zatímco umíral.

    Náhle bylo moře milosrdně prázdné. Vzduch byl zvláštně klidný a tichý, těžký a odporný zápachem spáleného masa a hořící nafty, a záď Odyssea se divoce smýkala pod téměř černým pláštěm kouře z Blue Rangera, když ho zasáhly granáty.

    OdpovědětVymazat
  20. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  21. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  22. Michaela Kubištová- část 1

    Alistair MacLean - Konvoj do Murmanska

    Kapitola 7.
    Středeční noc

    Odysseus proplul kolem hořící letadlové lodě, ve vzdálenosti méně než 150 stop. Když se loď pohybovala takovou rychlostí a v takovém náklonu, nebylo možné zachytit více než rozmazaný dojem, spletitou a nejasnou stopu hustého, tmavého dýmu, který zuřivě lemoval šlehající plameny v pološeru v pohupující se nakloněné letecké palubě, na stíhací letouny Grumany a Korzáry, sesouvající se groteskně přes okraj palubu do ledových vod, která cákala na vyděšené obličeje ve zničeném křižníku. A pak se Odysseus otočil a zamířil zpět na jih za kořistí.

    Během minuty se v čele konvoje Vectra rozblikala signální lampa: „Přibližuje se ze severovýchodu, přepínám: Opakuji, přibližuje se ze severovýchodu.“

    "Potvrďte příjem," nařídil Tyndall krátce. Než Aldis stačil odpovědět, Vectra ztratila signál.

    "Ozvěte se, opakuji, ozvěte se. Severozápad, severozápad. Přibližuje se. Je blízko. Opakuji, ozvěte se, ozvěte se.”

    Tyndall tiše klel.

    „Potvrzuji. Prohledejte je.“ Otočil se na Valleryho. „Připojme se k němu, kapitáne. To je ono. Vlčí smečka 1- a v přesile. Nemá vůbec žádné právo tu být,“ dodal trpce. „Alespoň podle námořní rozvědky ne!“

    Moře bylo v plamenech. Jasné, klidné, zamořené stovkami tun nafty, bylo to jako obrovský koberec, z kterého šlehaly zkroucené plameny. Tohle a jen tohle zahlédl na vteřinu Vallery: poté však spatřil ještě něco jiného, něco otřesného, co mu zmrazilo krev v žilách: V hořícím moři uviděl muže, kteří plavali a bojovali o život. Ne hrstku, nebo dokonce tucty, ale přímo stovky můžu, kteří tiše křičeli, umírali krutým způsobem utonutí a následnou kremací.

    „Hlášení z Vectry, pane.“ Bentley mluvil abnormálně věcným hlasem. „Hlubinné nálože. Jsou tam tři, opakuji tři. Žádám okamžitou pomoc.“

    Tyndall stanul po Valleryho boku. Slyšel Bentleyho, zadíval se na Valleryho a sledoval jeho pobledlý, omámený pohled, upřený do moře před nimi. Nafta je pro člověka v moři příšerná věc. Člověk se nemůže hýbat, pálí ho oči, nafta mu spaluje plíce a rve žaludek do neovladatelných záchvatů dávení; hořící nafta je opravdu pekelná věc, znamená mučivou smrt, pomalou, uječenou smrt utonutím, upálením a zadušením, protože plameny pohltí všechen kyslík nad hladinou.
    A dokonce ani v krutých podmínkách Severního ledového oceánu nenastane milosrdný konec zmrznutím, tělo prosáknuté naftou má dobrou tepelnou izolaci a ta umírajícího po celou věčnost napíná na skřipec a pečlivě ho chrání pro poslední rafinovanou trýzeň umírání.

    Všechno tohle Vallery věděl.

    Věděl také, že zastavit proti hořící letadlové lodi a vystavit tomu Odysseus, by znamenalo sebevraždu.

    I kdyby měli čas a prostor pro hledání bojujících umírajících mužů v moři před nimi, prudké odbočení vpravo by bylo plýtváním drahocenného času a poskytlo by to ponorkám vepředu čas, aby mohly na konvoj zamířit své odpalovací roury; a Odysseus byl zodpovědný hlavně za konvoj. Tohle všechno Vallery opět věděl. Ale v ten moment to převážila prostá lidskost.

    Na levoboku těsně u Blue Rangera, ropa houstla, plameny zuřily, plavci tonuli: Vallery se přes rameno podíval na hlavního důstojníka.

    „Deset doleva!“

    „Deset doleva, pane.“

    „Kormidlo na střed!“

    „Kormidlo na střed, pane!“

    „Přímo vpřed!“

    OdpovědětVymazat
  23. Michaela Kubištová- část 2

    Po deseti, patnácti vteřinách mířil Odysseus skrze hořící moře jako šíp k místu, kde se konal nějaký společný atavistický pud sebezáchovy, v podobě dvou stovek můžu, kteří byli společně svázáni do svíjejících se vařících mas, kde sotva popadali dech spolu s příšernou bolestí. Uprostřed skupiny na sekundu prudce vypálil mohutný zášleh plamene, jako obrovský zářící magnéziový blesk, blesk, který vryl tento pohled všem mužům do jejich srdcí a myslí tak, jako by to nikdy žádná fotografická deska nedokázala: hořící muži, lidské pochodně beznadějně zápasící s plameny, které šlehají, vše spalují a pak zpopelňují oblečení, vlasy a kůži: muži se snaží dostat trhavými pohyby z vody, záda prohnutá jako napnuté luky, divně vypadající v křečovitém ukřižování; mrtví muži leží ve vodě jako bezvýznamné, jednotvárné, naftou pomazané hromádky na naftou nasáklé ploše; a hrstka mužů strachem vyděšená, s nelidsky pokřivenými obličeji, kteří uviděli Odyssea, věděli, co přijde a tak si jako šílení razili cestu do bezpečí, které jim nabízelo pouhých několik vteřin nepopsatelné trýzně, než s potěšením zemřou.

    "30 pravobok!" Vallery promluvil tiše, skoro mu nebylo rozumět, ale jeho hlas se nesl jasně skrze hrozivé ticho na můstku.
    "30 pravobok, pane."

    Už potřetí během 10 minut sebou Odysseus prudce trhl v ostré zatáčce. Při takovém trhnutí loď nesleduje dráhu, kterou příď ve vodě prořízla; nastane výrazný šikmý nebo příčný pohyb a čím je zatáčka rychlejší a ostřejší, tím je klouzavý pohyb do strany prudší jako auto na ledě. Strana Odyssea zachytila přídí okraj skupiny: téměř okamžitě udeřil celou délkou svého klouzajícího trupu přímo do středu ohně, přímo tam, kde byl nejsilnější tlak umírajících mužů.

    Pro většinu z nich to bylo jen vysvobození, rychlé, hladké a milosrdné. Obrovský otřes a tlak vln z nich vymlátil život, vrhl je hluboko do požehnaného bezvědomí utopenců, potopil je a nasál zpátky do drtivého víru čtyř velkých šroubů

    Pro muže na palubě se smrt a zkáza staly podstatou jejich bytí, přijímali ji s lhostejností a až směšnou netečností, která je jako jediná držela při zdravém rozumu. Muži svírali bezmocně pěsti, znovu a znovu vykřikovali nesmysly, zbytečné kletby a nedbale plakali jako malé děti.

    Uplakané, zubožené, popálené obličeje se obrátili k Odysseovi a ozářeni radostí a naději najednou propadli opravdovému zděšení, když si uvědomili, že je v mžiku pohltí voda; a jak tak nenávistně křičeli šílené nadávky, ruce zdvihali k oblakům, třásli bílými spálenými pěstmi od hořící nafty, tak je Odysseus tlačil na dno: a v tom byl pár mladíků, který se snažil dát palcem znamení, stlačen přímo do víru lodních šroubů: poté nastal srdcervoucí šokující moment, kdy jeden chlapec vypadal, jako by byl opékán na grilu a neměl žádné právo žít, pozvedl uškvařenou ruku k černajícímu otvoru, jenž býval jeho ústy a poslal k můstku polibek jako znamení věčné vděčnosti; a především plakali kupodivu nad věčným vtipálkem, který zvedl svou kožešinovou čapku vysoko nad hlavou a důstojně sklopil svůj obličej hluboko do vody, v níž zemřel.

    Najednou bylo moře milosrdně prázdné. Vzduch byl podivně tichý a klidný, těžký vzduch s sebou nesl zápach spáleného masa a hořící nafty a záď Odyssea se divoce kymácela téměř pod černým oblakem, který visel uprostřed Blue Rangera, když v tom jej zasáhlo bombardování.

    OdpovědětVymazat
  24. Budková - 1. část

    Alistair MacLean – Odysseus

    Kapitola 7
    Středeční noc

    Odysseus proplul kolem hořící letadlové lodi, vzdálené méně než 150 stop; při takové rychlosti, tak velkém náklonu a na tu nepatrnou vzdálenost nebylo možné zachytit více než matný dojem, nejasnou zmatenou vzpomínku na těžký černý dým proplétaný sloupy ze zuřivých plamenů, které děsivě šlehaly v polotmě, na opile nakloněnou přistávací plošině, na stíhací letouny Grummany a Corsairy, které groteskně sjížděly přes okraj paluby, padaly do vln a vystřikovaly ledová vodní oblaka do šokovaných tváří lidí na míjejícím křižníku; pak se Odysseus otočil a zamířil na jih za svou kořistí.
    Během chvíle se rozblikala signalizační lampa na torpédoborci Vectra, která plula v čele konvoje. „Kontakt, zelená 70, přibližuje se. Kontakt, zelená 70, přibližuje se.“
    „Potvrďte příjem,“ nařídil Tyndall stroze. Aldis se sotva rozklepal, když tu Vectra přerušila signál.

    „Kontakty, opakuji, kontakty. Zelená 90, zelená 90. Přibližuje se. Velmi blízko. Opakuji, kontakty, kontakty.“

    Tyndall tiše zaklel.

    „Potvrďte příjem. Prozkoumejte to.“ Obrátil se na Valleryho. „Připojme se k němu, kapitáne. Je to tady. Vlčí smečka číslo jedna – a v plném počtu. Nemají žádné zatracené právo tu být,“ dodal hořce. „Alespoň ne podle námořnické výzvědné služby!“
    Moře bylo v jednom ohni. Ploché, klidné, zatížené stovkami tun palivové nafty, připomínalo obrovský koberec plápolajících a kroutících se plamenů. To bylo vše co Vallery zahlédl v první vteřině. Poté však spatřil ještě něco jiného, mnohem děsivějšího, při čem se mu div nezastavilo srdce, viděl hořící moře plné mužů, kteří plavali a zápasili o svůj holý život. Ne hrstka nebo pár desítek, ale doslova stovky a stovky mužů, kteří neslyšně křičeli bolestí a umírali v barbarském protikladu tonutí a kremace.

    „Hlášení z Vectry, pane,“ řekl Bentley nezvykle věcným hlasem. „Hlubinné nálože. Tři, opakuji, tři zásahy. Žádám okamžitou pomoc.“
    Tyndall stál u Valleryho. Zaslechl Bentleyho, dlouze se zadíval na Valleryho, a pak sledoval jeho smutný, fascinovaný, upřený pohled na moře, na člověka v moři, nafta je příšerná věc. Znesnadňuje pohyby, pálí do očí, spaluje plíce a rve žaludek v nekontrolovatelných záchvatech dávení. Hořící nafta je ovšem pekelná věc, která končí umučením, pomalou ječící smrtí utopením, uhořením a zadušením, protože plameny pohltí všechen životodárný kyslík nad hladinou. A dokonce ani v kruté Arktidě není možnost milosrdně umrznout, protože naftou nasáklé tělo tepelně izoluje a napíná umírajícího po celou věčnost a pečlivě ho chrání až do poslední mučivé agónie.
    A to Vallery všechno věděl.

    Uvědomil si také, že zastavit Odyssea proti hořící letadlové lodi by znamenalo jasnou sebevraždu.

    A i kdyby byl čas a prostor odklidit zápasící, umírající lidi v moři před nimi, ostře se obrátit na pravobok by bylo maření cenného času, který by se mohl ušetřit pro ponorky před nimi k sestavení propouštěcích drah na konvoj. Odysseova hlavní odpovědnost byla právě za konvoj. Tohle všechno Vallery opět věděl. Ale v ten daný moment ho nejvíce tížila obyčejná lidskost.
    Nejzuřivější plameny, největší počet plavců a nejvíce nafty bylo u přídě na levoboku, blízko u Blue Ranger. Vallery se podíval za sebe přes rameno na důstojníka, který měl zrovna službu.

    „Deset na levobok!“
    „Deset na levobok, pane.“
    „Vyrovnat na střed!“
    „Vyrovnáno na střed, pane.“
    „Stále vpřed!“

    OdpovědětVymazat
  25. Budková - 2. část

    Zhruba deset nebo patnáct vteřin se Odysseus držel kurzu, letěl jako šíp hořícím mořem k místu, kde jakýsi společný pud sebezáchovy drželo dvě stě mužů seskupených k sobě ve svíjející se a vařící se mase, lapající po dechu v příšerné agónii. Na vteřinu vyskočila obrovská kapka plamene ze středu skupiny mužů, jako gigantický, žhavý blesk, plamen, který se vypálil jako obrázek do srdcí a myslí mužů na můstku s tak spalující jasností, že by to žádné fotografické sklíčko nemohlo napodobit. Obraz mužů popálených ohněm, lidské pochodně šíleně se zmítající v plamenech, které se plazily a spalovaly oblečení, vlasy i kůži. Také obraz mužů, kteří se marně snažili mermomocí dostat z vody ven, mužů, jejichž záda byla propnutá jako ukřižované luky; mužů, jejichž mrtvá bezvýznamná těla ležela na hladině, stejně jako naftou nasáklé skvrny a strachy pomatená hrstka můžu s nelidsky zkřivenými obličeji, kterým bylo při pohledu na Odyssea jasné, co se bude dít, se zběsile pokoušeli utéct do bezpečí ukrást si alespoň dalších pár vteřin navíc předtím, než s potěšením zemřou.
    „Třicet na pravobok!“ Valleryho hlas byl tichý, skoro až šeptal, ale díky šokovanému tichu na můstku se nesl jasně.„Třicet na pravobok, pane.“

    Už potřetí za deset minut se Odysseus bláznivě a ostře přetočil. Při takovém obratu loď nesleduje dráhu, kterou prořízla příď; dojde buď k výraznému náklonu na bok, nebo příčnému pohybu, a čím je otáčení rychlejší, tím je smyk do strany prudší, stejně jako auto na ledu. Odysseus zachytil levým bokem přídě okraj skupiny a téměř okamžitě narazil celou délkou trupu do centra ohně, do místa, kde byli na sobě nejhustěji namačkaní umírající muži.
    Pro většinu z nich to bylo rychlé a milosrdné vysvobození. Ohromný otřes a tlak vln z nich rozdrtil poslední známky života, uvrhl je do hlubokého, blaženého zapomnění utonulých, stáhl je dolů pod hladinu zpátky do drtivého víru čtyř velkých lodních šroubů.
    Smyslem bytí se pro muže na palubě Odyssea stala smrt a zkáza, byly přijímány s otrlostí a lehkovážnou lhostejností, které je jako jediné mohly udržet při zdravém rozumu.
    A tito muži teď svírali pěsti, nesmyslně nadávali, marně kleli stále dokola a beze studu plakali jako malé děti. Plakali, když se ubohé, spálené tváře obracely směrem k Odysseovi, nejprve plné radosti a naděje, poté zkamenělé, nevěřícně a s hrůzou zírající, když si vše uvědomily, než se nad nimi voda uzavřela. Plakali, když muži plní nenávisti křičeli, mávali rukama ve vzduchu a jejich třesoucí se pěsti s klouby do běla napnutými vyčnívaly skrz kapající naftu, když je Odysseus drtil pod sebou. Plakali, když dva mladí chlapci se vztyčenými palci jako stopaři, strhl vír šroubů.
    Plakali nad zvlášť zohyzdněným mužem, který vypadal jako opečený na rožni a jako by už neměl žádné právo žít, a který přesto ještě zdvihl svou uškvařenou ruku k černému místu, kde dříve bývaly jeho ústa, aby mohl na můstek poslat polibek na znamení nekonečné vděčnosti.
    Ale kupodivu nejvíce plakali, když neodvratný vtipálek zamával vysoko nad hlavou kožešinovou čepicí a důstojně a hluboce sklonil obličej do vody a poté utonul.
    Během chvíle bylo moře milosrdně prázdné. Vzduch byl podivuhodně klidný a tichý, těžký s odporným zápachem spáleného masa a hořící nafty. Záď Odyssea se divoce houpala pod téměř černým mrakem dýmu, který visel nad středem lodi Blue Rangera, když v tom byla zasažena granáty.

    OdpovědětVymazat
  26. Denisa Pekárová10. května 2014 v 20:24

    Odysseus proplul souběžně s hořící letadlovou lodí ve vzdálenosti menší než 150 stop. V takové rychlosti a silným náklonem bylo nemožné zachytit více než rozmazaný dojem, zamotanou, zmatenou vzpomínku na těžký černý kouř, s příměsí ohnivě řvoucích sloupů, které děsily v temnotě, na opilecky nakloněnou leteckou palubu, na grumanny a corsairy, které se groteskně nakláněly přes okraj paluby, až šplíchaly vodu do šokovaných obličejů, když se křižník otočil. Odysseus se otočil na jih, hladový po kořisti.
    Během minuty, se vpředu na konvoji rozblikala signální lampa na Vectře. „ Kontakt, zelená 70, přibližuje se, kontakt, zelená 70, přibližuje se.“
    „Potvrďte příjem,“ nařídil stručně Tyndall, Aldis se rozklepal, když Vectra zrušila signalizaci.
    „Kontakt, opakuji, kontakt. Zelená 90, zelená 90, přibližuje se. Velmi blízko. Opakuji, kontakty, kontakty.“
    Tyndall tiše zaklel.
    „Potvrďte příjem. Prozkoumejte to.“ Otočil se k Vallerymu. „Přidejme se k němu, kapitáne. To je ono. Vlčí smečka číslo 1 – připravena. Sakra, nemá žádné právo tu být,“ dodal trpce. „Alespoň ne podle námořní výzvědné služby!“
    ….
    Moře bylo v jednom ohni. Hladké, klidné a zatížené stovkami tun nafty. Připomínalo obrovský koberec plápolajících, pokroucených plamenů. To všechno Vallery zahlédl v první vteřině, potom ale zahlédl něco jiného, co jím otřáslo a mrazilo mu krev v žilách. V hořícím moři plavali muži, kteří bojovali o holý život. Ne hrstka nebo tucet, ale stovky s neslyšitelnými výkřiky na rtech, kteří bolestně umírali v barbarském protikladu tonutí a kremace.
    „Hlášení z Vectry, pane.“ Bently promluvil neobvyklým hlasem. „Hlubinné nálože. Tři, opakuji , tři kontakty. Žádám okamžitou pomoc.“
    Tyndall byl nyní u Valleryho. Zaslechl Bentlyho, dlouze se podíval na Valleryho a sledoval jeho nepříčetný, fascinovaný a upřený pohled na vlny před nimi. Pro muže na moři je nafta hrozná věc. Znemožňuje pohyby, pálí do očí a rve žaludek v neovladatelných návalech dávení, ale hořící nafta je peklo, mučivá smrt, pomalá smrt utopením, upálením, zadušením, protože plameny pohltí všechen kyslík, co je nad hladinou. Dokonce ani v Arktidě nenastane milosrdný konec umrznutím, tělo nasáklé naftou má dobrou tepelnou izolaci a po celou věčnost ho napíná a pečlivě ho chrání pro poslední nesnesitelnou agónii.
    Tohle všechno Vallery věděl.
    Věděl také, že zastavit Odyssea a vystavit ho celou délko proti hořící letadlové lodi, by znamenalo sebevraždu. I kdyby byl čas a prostor hledat zápasící, umírající muže v moři, ostré zabočení doprava by znamenalo plýtvání cenných minut a poskytnout tak ponorkám vepředu čas, aby mohly zamířit na konvoj. A jedinou odpovědností Odyssea byl především konvoj. To vše Vallery také věděl. Ale v tomto okamžiku v něm převážila prostá lidskost.
    Nejvíc nafty, nejzuřivější plameny a největší počet plavců byl před přídí vlevo, těsně u Blue Rangera. Vallery se podíval přes rameno na sloužícího důstojníka.
    „ Doleva 10!“
    „ Doleva 10, pane.“
    „ Kormidlo do střední polohy!“
    „ Kormidlo do střední polohy, pane.“
    „ Přímo vpřed!“
    Za deset, patnáct vteřin mířil Odysseus hořícím mořem k místu, kde jakýsi atavistický pud sebezáchovy shromáždil zmítající se masy dvě stě mužů, kteří těžce popadali dech příšernou bolestí, aby se semkli dohromady jako klubko.

    OdpovědětVymazat
  27. Denisa Pekárová10. května 2014 v 20:25

    Uprostřed skupiny na vteřinu vyšlehl mohutný plamen, který vpálil tento výjev do mozku a srdcí mužů tak, jak by to nedokázala ani fotografická deska: muži v ohni, lidské pochodně, které šíleně bili do plamenů, které olizují, vysušují a zapalují šaty, vlasy a kůži, muži, kteří se snažili vymrštit z vody a kteří se prohýbali jako luk v groteskním křečovitém zakřivením, mrtví muži, kteří leželi ve vodě jako bezvýznamné a beztvaré hromádky na naftou prosycené pláni. Když hrstka mužů strachem dohnaná k nepříčetnosti, tváře nelidsky zkřivené, viděla Odyssea, věděla, co přichází. Zoufale si klestili cestu k bezpečí, které jim nabízelo pár vteřin nepopsatelného utrpení, předtím než ochotně zemřeli.
    „Vpravo 30!“ Vallery mluvil tiše, skoro šeptal, ale ustrnulým tichem na můstku se jeho hlas nesl jasně.
    „Vpravo 30, pane.“
    Již potřetí za deset minut se Odysseus bláznivě a ostře otočil. Při takovém manévru loď nesleduje dráhu, kterou prořízla příď, dojde k bočnímu nebo příčnému pohybu - a čím je zatáčka rychlejší a ostřejší, tím je klouzavý pohyb do strany prudší, asi jako auto, které dostane smyk na ledě. Ostře nakloněný Odysseus zachytil levým bokem přídě okraj skupiny a téměř okamžitě udeřil celou délkou svého klouzajícího trupu přímo doprostřed ohně, tam, kde byl největší nával umírajících mužů.
    Pro většinu z nich to bylo rychle a milosrdné vysvobození. Obrovský otřes a tlak vln z nich vymlátil život, vrhl je do hlubiny požehnaného utonutí, potopil je a nasál zpátky do čtyř ohromných šroubů.
    Smrt a zkáza se pro muže na palubě Odyssea staly smyslem bytí, přijímali je s lehkovážnou lhostejností, která jediná je držela při zdravém rozumu. Tito muži zatínali pěsti, nesmyslně nadávali, znovu a znovu kleli a bezhlavě plakali jako malé děti. Plakali, když se voda zavřela nad jejich ubohými a popálenými obličeji, které se s radostí a nadějí obrátily k Odysseovi, zkameněle a nevěřícně hleděli na tu hrůzu, muži plní nenávisti, kteří nadávali, ruce vysoko zdvižené, do běla napnuté vyčnívali skrz kapající naftu, zatímco je Odysseus stáhl pod hladinu. Plakali pro dva malé chlapce, kteří byli vtaženi do lodních šroubů a stále dávali znamení palcem. Plakali zvláště nad jedním šokujícím případem, který vypadal, jako by byl opečený na rožni a neměl právo na život a který ještě pozdvihl uškvařenou ruku k černému otvoru, jenž býval jeho ústy a poslal na můstek polibek na znamení nekonečné vděčnosti, ale nejvíce plakali nad vtipálkem, který zamával vysoko nad hlavou kožešinovou čapkou, důstojně sklonil obličej hluboko do vody a zemřel.
    Najednou bylo moře milosrdně prázdné. Vzduch byl tichý a klidný, všude byl cítit odporný smrad uškvařeného masa a hořící nafty. Záď Odyssea se divoce smýkala pod téměř černým příkrovem kouře, který spočíval na středu Blue Rangera, když tu jej zasáhlo několik granátů.

    OdpovědětVymazat
  28. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  29. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  30. Alistair MacLean
    Konvoj do Murmanska

    Kapitola 7
    Středeční noc

    Odysseus proplul souběžně s hořící letadlovou lodí, která byla vzdálená méně než 150 stop; při takové rychlosti, v tak velkém náklonu a malé vzdálenosti nebylo možné zachytit víc než jen matný dojem, zamotanou, zmatenou vzpomínku na těžký černý dým propletený dunícími hořícími sloupy, které se děsivě tyčily v téměř úplné temnotě, na opile nakloněnou leteckou palubu, na Grummany a Korzáry, které se groteskně převrátily přes okraj paluby a vystříkly ledová oblaka do vyděšených tváří na míjejícím křižníku; a potom se Odysseus otočil, směrem na jih za kořistí.

    Během minuty začala blikat signalizační lampa na Vectře, která byla v čele konvoje.
    „Kontakt, zelená sedmdesát, přibližuje se: Kontakt, zelená sedmdesát, přibližuje se.“

    „Potvrďte příjem,“ nařídil stručně Tyndall; signalizační lampa sotva začala klepat, když Vectra přerušila signál.

    „Kontakty, opakuji kontakty. Zelená devadesát, zelená devadesát. Přibližuje se. Velmi blízko. Opakuji kontakty, kontakty.“

    Tyndall zlehka zaklel.

    „Příjem. Prozkoumat.“ Obrátil se na Valleryho. „Pojďme se přidat, Kapitáne. Je to tu. Vlčí smečka číslo jedna - a v plné síle. Nemá žádné zatracené právo tu být.“ dodal hořce. „Alespoň podle námořní služby ne!“

    Moře bylo v plamenech. Nečinné, tiché, zatížené stovkami tun nafty, bylo jako rozsáhlý koberec šlehajících, spletených plamenů. To všechno, a jen to viděl Vallery v první vteřině: potom ale uviděl ještě něco dalšího, co mu způsobilo takový šok, který mu skoro až zastavil srdce: hořící moře bylo plné mužů, kteří plavali a bojovali o život. Ne hrstka, ne tucet, ale doslova stovky bezhlasně křičících, v bolestech umírajících mužů, kteří byli v surových podmínkách na pomezí utonutí a kremace.

    „Hlášení z Vectry, pane.” Promluvil Bentley svým abnormálně strohým hlasem. „Hlubinné nálože. Tři, opakuji tři kontakty. Požaduji okamžitou pomoc.”

    Tyndall nyní stál po Valleryho boku. Slyšel Bentleyho, zadíval se na Valleryho, dlouze sledoval jeho smutný, uchvácený pohled na moře před nimi. Pro muže na moři je nafta zlověstná věc. Překáží mu v pohybu, pálí v očích, sežehne plíce a rve mu žaludek v nekontrolovatelných záchvatech dávení; ale hořící nafta je ďábelská věc, mučivá smrt, pomalá, hlučná smrt utopením; uhořením, udušením, jelikož plameny pohltí veškerý životadárný kyslík na hladině moře. A ani v krutém Severním ledovém oceánu nenastane milosrdný konec umrznutím, protože olejem nasáklé tělo je izolováno, a to natahuje umírajícího na skřipec věčnosti a pečlivě ho chrání pro poslední nesnesitelné utrpení.

    Vallery to všechno věděl.

    Také věděl, že zastavit Odyssea, který se celý rýsoval proti hořící letadlové lodi, by byla sebevražda.

    A otočit prudce na pravobok, i kdyby byl čas a prostor na odklizení bojujících, umírajících mužů na moři před nimi, by byla ztráta drahocenných minut, času, který by poskytl ponorkám před nimi čas na zaměření svých odpalovacích rour na konvoj; a Odysseus nesl zodpovědnost právě za konvoj. Vallery tohle všechno věděl. Ale v té chvíli ho nejvíce tížila obyčejná lidskost.

    Na levoboku, v blízkosti Blue Rangera, byla nafta nejhustší, oheň nejkrutější a bylo tam nejvíce bojujících mužů. Vallery se ohlédl přes rameno na důstojníka strážní služby.

    „Deset na levobok!”
    „Deset na levobok, pane.”
    „Kormidlo do střední polohy!”
    „Kormidlo do střední polohy, pane.”
    „Kupředu!”

    OdpovědětVymazat
  31. Na deset, patnáct vteřin držel Odysseus kurz, plul skrz hořící moře na místo, kde jakýsi společný přirozený pud sebezáchovy držel pohromadě dvě stovky mužů, kteří se svíjeli ve vařící mase a lapali po dechu v příšerných bolestech. V jednu chvíli uprostřed této skupiny vzplál plamen, velký jako obr, rozžhavená, hořečnatá záře, plamen, jenž do srdcí mužů na mostě vypálil tak skutečný obraz, který by nedokázala vytvořit žádná fotografická deska: muži v plamenech, lidské pochodně bijící se s plameny, které je ošlehávaly, pálily a sežehávaly jejich oblečení, vlasy a kůži: muži snažící se vymrštit z vody, záda ohnutá jak napnutý luk, groteskně v křečovitém trýznění: mrtví muži plující na hladině jako bezvýznamné, nevýrazné naftové skvrny na naftou nasáklé pláni: a hrstka strachem k šílenství dohnaných mužů s nelidsky znetvořenými obličeji, kteří viděli Odyssea a věděli, co přijde, přičemž se zběsile snažili dostat se do bezpečí, které jim nabízelo akorát několik dalších momentů plných nepopsatelného trýznění předtím, než radostně přijali smrt.

    „Třicet na pravobok!” Valleryho hlas byl tichý, sotva šepot, který se ale jasně se nesl napříč šokovaným tichem na mostě.

    Potřetí v deseti minutách se Odysseus bláznivě otočil v ostré zatáčce. Tím, jak se loď otáčí, nenásleduje dráhu, kterou prorazila příď: dojde k výraznému šikmému nebo příčnému pohybu, a čím rychlejší a ostřejší otočení, tím silnější je klouzavý pohyb do strany, jako když se auto smýká na ledě. Odysseův bok dopadl na okraj skupiny na levoboku: skoro okamžitě dopadla celá délka nestabilního trupu lodi do středu ohně, do největší koncentrace umírajících mužů.
    Pro většinu z nich to bylo rychlé, potěšující a milosrdné vysvobození. Děsivý otřes a tlakové vlny z nich vymáčkly život, vrhly je hluboko do blaženého zapomnění utonutí, tlačily je níž a táhly je zpět do víru čtyř velkých lodních šroubů.

    Na palubě Odyssea byli muži, pro které se smrt a zkáza staly součástí existence, byly přijímány s otrlostí a žertovnou lhostejností, která je sama o sobě udržovala příčetné – tito muži bezmocně zaťali pěsti, bezvýznamně, zbytečně stále dokola kleli a nedbale plakali jako malé děti. Žalostně plakali, když se spálené obličeje otočily vzhůru k Odysseovi a zazářily radostí a nadějí a pak, při myšlence na to, co přijde, nevěřícně ztuhly a voda se nad nimi uzavřela; když muži plní nenávisti vykřikovali šílené nadávky, ruce měli zvednuté do vzduchu a jejich pevně sevřené pěsti se v odkapávající naftě třásly strachy, zatímco je Odysseus tlačil pod hladinu: plakali, když bylo pár mladých chlapců vtáhnuto do víru vrtulí a přitom stále dávali znamení vztyčenými palci; a obzvláště nad šokujícím případem jednoho, který vypadal, jako kdyby byl opečený na rožni a neměl právo žít, a který zdvihl popálenou ruku do temného otvoru, jenž býval jeho ústy a poslal na most polibek jako symbol nekonečné vděčnosti; a kupodivu nejvíce plakali nad neodvratným osudem vtipálka, který zdvihl do vzduchu svou kožešinovou čepici a uklonil se tak vážně a hluboce, že se jeho obličej ponořil pod hladinu a zemřel.

    Moře bylo najednou milosrdně prázdné. Vzduch byl zvláštně klidný a tichý, těžký s nechutným zápachem spáleného masa a hořící nafty. Odysseova záď se divoce kývala pod černým oblakem kouře, který se vznášel nad středem Blue Rangera, když v tom ho najednou zasáhly granáty.

    OdpovědětVymazat
  32. Jiří Sedláček - 1

    Odysseus se vyhnul hořící letadlové lodi asi ve vzdálenosti 150 stop; při takové rychlosti a takovém náklonu a na tak malou vzdálenost nebylo možné zachytit více, než nejasný dojem a pomatenou a zmatenou vzpomínku na hustý černý kouř, který byl propleten obrovskými sloupy plamenů, které v šeru šlehaly na opile nakloněnou palubu, na Grummary a Korzáry, kteří groteskně klouzali z paluby a padali do vln, a bílé mraky ledové pěny jim stříkali do vyděšených tváří na míjejícím křižníku; pak se Odysseus otočil a zamířil na jih za svou kořistí.
    V téže minutě začala blikat signální lampa na samém začátku konvoje na lodi Vectra. „Kontakt, Zelená 70; konec: Kontakt, Zelená 70, konec.“
    „Potvrďte;“ nařídil Tyndall; Aldisovka se sotva rozklapala, když jsme ztratili signál s Vectrou.
    „Kontakty, opakuji kontakty. Zelená 90, Zelená 90. Končím. Blíží se. Opakuji, kontakty, kontakty.“
    Tyndall začal vše proklínat.
    „Potvrzuji. Prozkoumejte.“ Otočil se na Valleryho. „Připojme se k němu, Kapitáne. To je ono. Vlčí smečka číslo jedna a v plné zbroji. Nemají žádné právo tu být,“ dodal kysele. „Alespoň ne podle námořní výzvědné služby!“
    ...
    Moře bylo v jednom ohni. Hladké, klidné a znečištěné tunami nafty, vypadalo jako koberec pokroucených plamenů. To bylo vše, co Vallery viděl v jedné vteřině. Po chvíli uviděl ale i něco jiného, šokujícího a otřesného, z čeho se mu div nezastavilo srdce: hořící moře plné o život bojujících mužů. Ne pár, ne desítky, ale rovnou stovky neslyšně křičících bolestí, zatímco umírali v souboji dvou živlů – vody a ohně.
    „Hlášení z Vectry, pane.“ Zvolal Bently věcným hlasem. „Hlubinné nálože. Tři, opakuji, tři kontakty. Žádám okamžitou pomoc.“
    Po Valleryho boku se objevil Tyndall. Zaslechl Bentleyho a pak dlouze sledoval, jak kouká na moře před nimi. Pro člověka na moři je nafta hrozná věc. Znemožňuje mu pohyby, štípe ho v očích, spaluje plíce a rve žaludek v neovladatelných záchvatech dávení; nafta je pekelná věc, znamená smrt mučením, je to pomalá smrt utopením, upálením a zadušením, protože plameny pohltí veškerý kyslík nad hladinou. A dokonce ani v Arktidě se nevyhnete umrznutí – tělo nasáklé naftou je tepelně dobře izolováno, což způsobuje, že umírající je mučen nesnesitelnou bolestí.
    To všechno Vallery věděl.
    Věděl také to, že zastavit a vystavit Odyssea přímo proti hořící letadlové lodi by znamenalo jistou sebevraždu. Ostré otočení a hledání o život zápasících a umírajících mužů v moři, by znamenalo plýtvání drahocenných minut a znamenalo by poskytnutí času ponorkám, aby své střely zaměřily na konvoj. A právě Odysseus byl konvoj zodpovědný. To také Vallery věděl. Ale v ten moment v něm převažovala prostá lidskost. Nejvíc nafty, nejzuřivější plameny a největší počet se živly bojujících jedinců na levoboku, těsně u Blue Rangera. Vallery se podíval přes rameno na hlídkujícího důstojníka.
    „Vlevo deset!“
    „Vlevo deset, pane.“
    „Kormidlo do střední polohy.“
    „Kormidlo do střední polohy, pane.“

    OdpovědětVymazat
  33. Jiří Sedláček - 2

    Deset, patnáct vteřin udržoval Odysseus kurz skrze hořící moře k místu, kde jakýsi atavistický pud shromáždil zhruba dvě stě shlukujících se do klubka a popadajících dech příšernou bolestí v ukrutné agonii. Uprostřed uskupení najednou vyšlehl plamen, do běla rozžhavený magneziový blesk, plamen, který vypálil tento obraz do srdcí a myslí mužů na můstku s takovou stálostí a spalující jasností, jak by to ani fotografická deska nedokázala: muži v plamenech, lidské pochodně zmítajících se v plamenech, které hodovaly na oblečení, vlasech i kůži; mužů, kteří se zoufale a jakýmkoliv způsobem snažili dostat se ven z vody, mužů, jejichž záda byla propnutá jako ukřižované luky; mužů, jejichž mrtvá a bezvýznamná těla splývala s hladinou stejně jako beztvaré a naftou nasáklé skvrny; několik šílených mužů se zakřivenými tvářemi, kterým bylo, při pohledu na Odyssea, více než jasné, co se bude dít, a tak se snažili razit si cestu do bezpečí, což pro ně znamenalo jen pár sekund navíc, než nakonec rádi zemřou.
    „Třicet vpravo.“
    Ačkoliv byl Valleryho hlas tichý a tlumený, prolomil ono hrobové ticho, které panovalo na můstku.
    „Třicet vpravo, pane.“
    Již po třetí se Odysseus prudce smýkl v ostré zatáčce. Nemohl tak sledovat svou dráhu, kterou do vody prořezávala jeho příď; dojde k příčnému nebo bočnímu pohybu a čím zatáčku propluje rychleji a ostřeji, tím je smyk prudší, stejně jako když se auto dostane do smyku na ledě.
    Odysseus, ostře nakloněn, zachytil levým bokem přídě okraj skupiny a hned poté udeřil celou délkou svého trupu přímo doprostřed ohně, tedy tam, kde byl největší nával umírajících mužů. Pro většinu z nich nebyl tento riskantní manévr ničím jiným, než požehnaným vysvobozením. Obrovský otřes a tlak vln z nich vymáčkl poslední zbytky života a uvrhl je do nemilosrdného bezvědomí utopenců - do světa víru od čtyř velkých šroubů.
    Smrt a zkáza se pro muže na palubě Odyssea staly smyslem života, byly přijímány s otrlostí a lehkou lhostejností, která je jako jediná mohla udržet při zdravém rozumu. Tito muži bezmocně svírali pěsti, stále a dokola kleli a bez jakéhokoliv ostychu plakali jako malé děti. Plakali, když se voda uzavřela nad ubohými popálenými obličeji, které zpočátku s radostí a nadějí hleděli směrem k Odysseovi, aby poté ztuhly nevěřícným strachem. Nenávistně řvali bezpředmětné urážky, s vysoce zdviženými pažemi a pěstmi hrozícími hořící naftě. Plakali pro dva mladé, kteří zakývali palci jako párek stopařů, ve chvíli, kdy je vír šroubů strhl. Plakali nad zvlášť zbídačeným mužem, který vypadal, jako by ho opékali na rožni a jako by už ani neměl žádné právo být vůbec naživu, a který ještě přeci jen pozvedl uškvařenou ruku k místu, kde měl dřív ústa a poslal námořníkům na můstku polibek jako díky za poslední laskavost, kterou mu na tomto světě prokazují. A kupodivu plakali i pro vtipálka, který zamával svou kožešinovou čepicí, důstojně sklonil hlavu hluboko do vody a zemřel.
    Moře bylo náhle milosrdně prázdné. Vzduch byl zvláštně klidný, tichý a zároveň těžký s odporným zápachem spáleného mase a hořící nafty. Záď Odyssea se divoce smýkala pod téměř černým oblakem dýmu, který byl nad středem Blue Rangera, když jej zasáhlo několik granátů.

    OdpovědětVymazat
  34. Válka na moři

    Alistar MacLean

    Kapitola 7., Středeční noc

    Odysseus rovnoběžně proplul kolem hořící letadlové lodi, ve vzdálenosti méně než 150 stop, v takové rychlosti, při takovém náklonu bylo na tak malou vzdálenost nemožné zachytit více než rozmazaný výjev, složitá, zmatená vzpomínka hustého černého dýmu s žhnoucími ohnivými sloupy, které děsivě šlehaly polotmou, na opile nakloněnou vzletovou palubu, na letouny Grumany a Krozáry, které se groteskně převrátily přes okraj a chrstly mrak ledové vody do zděšených tváří lidí, kteří zrovna pluli kolem křižníku, poté se Odysseus otočil a zamířil zpět na jih s úmyslem zabíjet.
    V minutě se spustila signální lampa špičaté Vectry vpředu konvoje. „Kontakt, Zelená 70, přibližuje se. Kontakt, zelená 70, přibližuje se.“ „ Potvrďte příjem;“ nařídil stručně Tyndall, sotva začala signální lampa Aldis šumět, Vectra přerušila signalizaci. Tyndall tiše zaklel. „Potvrdďte příjem. Prověřte to.“ Otočil se na Valleryho. „ Připojme se k nim, kapitáne. To je ono. Vlčí smečka číslo jedna v plné síle. Nemají žádné právo tu být, trpce dodal. „Tolik k námořní výzvědné službě!“
    Moře bylo v jednom ohni. Klidné, tiché, zatížené stovkami tun palivového oleje, byl to obrovský rozlévající se koberec z, kterého sálaly plameny. Na vteřinu viděl Vallery tolik, za tak krátkou dobu. Poté v šoku, který mu způsoboval zástavu srdce a fyzickou nevolnost, uviděla zase něco jiného. Sálající moře bylo plné mužů, kteří plavali a bojovali o život. Ne hrstka, dokonce ani tucty, ale doslova stovky mužů, bezhlesně křičících, mučivě umírajících v nelidském protikladu smrti utonutím a uhořením. „Signál z Vectry, pane.“ Řekl Bentley netypicky věcně. „Hlubinné nálože. Tři, opakuji, tři zásahy. Požaduji okamžitou pomoc.“ Tyndall stál nyní Vallerymu po boku. Slyšel Bentleyho, dlouze se podíval na Valleryho a sledoval jeho znechucený fascinovaný pohled na moře před nimi. Pro muže v moři je oheň zlá věc. Znemožní mu pohyb, pálí do očí, sežehne plíce a trhá žaludek v nekontrolovatelných záchvatech dávení, hořící nafta je pekelná věc, smrt umučením, pomalá, kvílící smrt utopením, uhořením a udušením, protože plameny pohltí veškerý kyslík potřebný k životu nad mořskou hladinou. Dokonce ani v drsném Severním ledovém oceánu nedojde k pokojné smrti umrznutím, protože tělo, které je násáklé naftou je tepelně izolováno, a to umírajícího nataženého na skřipec po celou věčnost, pečlivě ho brání až do poslední nesnesitelné promyšlenosti agonie.

    OdpovědětVymazat
  35. 2. část

    To všechno Vallery věděl. Věděl taky, že zastavit Odyssea přímo proti hořící letadlové logi by bylo sebevraždou. A jet přímo kolem pravoboku, i když by byl čas a možnost vyhnout se mužům, kteří bojovali a umírali v moři před nimi, by znamenalo ztratit drahocenné minuty a ponorkám vpředu by to poskytlo čas navíc, aby na konvoj mohly namířit děla, a Odysseus byl především zodpovědný za konvoj. I tohle všechno Vallery věděl. V tuhle chvíli pro něj byla však důležitější prostá lidskost. Kousek od levoboku a blízko k Modrému strážci tam byl oheň nejrozsáhlejší, nejdivočejší plameny nejvíce plavců: Vallery se ohlédl zpět na důstojníka, který měl službu. „Deset na levobok.!“ „Deset na levobok, pane.“ „Vyrovnat na střed!“ „Vyrovnat na střed, pane.“ „Stále vpřed!“ Odysseus držel svůj kurz deset, patnáct vteřin, směřoval skrz hořící moře k místu, kde nějaký společný pud sebezáchovy držel dvě stě mužů zamotaných do sebe ve svíjející se žhnoucí hromadě, kde všichni stěží lapali po dechů v příšerných bolestech. Ve středu skupinu na vteřinu vyrazil ohromný zášleh plamenů jako obrovský, magnéziový rozžhavený blesk, plamen, který tento výjev navždy vypálil do srdcí a myslí mužů na můstku tak živě, jak by to nedokázala napodobit ani žádná fotografie; muž v plamenech, lidské pochodně šíleně se zmítající v plamenech, které olizovaly, spalovaly a pak na popel sežehly oblečení, vlasy i kůži, muži, kteří se snažili dostat z vody, prohnutá záda jako napnutý luk, podivně zkroucení, ukřižovaní v křeči, mrtví muži, kteří leželi ve vodě, bezvýznamné, beztvaré hromádky na pláni nasáklé naftou, a hrstka mužů šílených strachem, obličeje zkroucené v nelidské křeči, když tito muži uviděli Odyssea věděli, co bude dál, zběsile si razili cestu do bezpečí, to ji mohlo poskytnout jen pár vteřin nevysvětlitelného utrpení navíc, než s ochotně zemřeli. „Třicet na pravobok, pane.“ Odysseus se už po třetí v deseti minutách zběsile otočil v ostré zatáčce. Když se loď takhle otáčí tak nesleduje dráhu, kterou ve vodě prořízla, dojde k velkému šikmému pohybu nebo pohybu na bok, čím rychleji a prudčeji se otočí, tím je klouzavý pohyb po boku lodi silnější, jako když jede auto na ledě. Bok Odyssea zasáhl okraj skupiny na levoboku přídě, a téměř okamžitě celou délkou svého kývajícího se trupu vrazil doprostřed ohně, tam kde bylo nejvíce umírajících mužů. Pro většinu z nich to znamenalo smrt rychlou, utěšující a milosrdnou. Ohromný otřes a tlakové vlny v nich zničily život, stáhly je dolů do hlubin blaženého zapomnění utopením, potopily je, nasály zpět do víru čtyř hýřících ohromných lodních šroubů. Smrt a zkáza se staly pro muže na palubě Odyssea podstatou jejich života, přijímali je s lhostejností a žertovným nezájmem, to jediné je udržovalo při zdravém rozumu. Tihle muži zatínali bezmocně pěsti, bezvýsledně nehlasně pronášely zbytečné kletby, plakali nepozorně jako děti. Žalostně plakali, když se spálené obličeji s radostí a nadějí otočili směrem k Odysseovi a, ozářené s radostí a nadějí, ztuhly v nevěřícném zděšení, v uvědomění se nad nimi uzavřela voda. Nenávistní muži plakaly, křičely šílené nadávky, zvedali ruce vzduchu, třásli pěstmi s bílými klouby skrze kapající naftu, zatímco Odysseus je uzemňoval pod sebou, když dva mladé chlapce vsál vír lodních šroubů a oni stále drželi palce nahoře: Plakali nad obzvláště šokující případem toho , který vypadal jako kdyby byl ogrilovaný nad ohněm a neměl už žádné právo na život, ale přece jen zdvihl popálenou ruku k zčernalému otvoru, který býval jeho ústy a poslal k můstku polibek na znamení nekončící vděčnosti, a kupodivu nejvíce plakali nad nevyhnutelným vtipálkem, ten pozvedl vysoko nad hlavu kožešinovou čepici a sklonil obličej do vody a zemřel. Najednou, milosrdně se moře vyprázdnilo. Vzduch byl podivně klidný a tichý, ztěžklý jen nechutným zápachem spáleného masa a hořící nafty. Odysseova záď se divoce smýkala pod téměř černým mrakem, vznášejícím se na středem lodi Modrý Strážce, když ji zasáhly granáty.

    OdpovědětVymazat
  36. Alistair MacLean
    Konvoj do Murmanska

    Kapitola 7
    Středeční noc
    část 1.

    Odysseus proplul rovnoběžně s hořící letadlovou lodí ve vzdálenosti menší než 150 stop. Při takové rychlosti a takovém náklonu nebylo na tak malou vzdálenost možno zachytit víc, než matný dojem, zmatenou neurčitou vzpomínku na těžký, temný dým, propletený sloupy řvoucích plamenů, které šlehaly v přítmí, na opile nakloněnou leteckou palubu, na grummany a corsairy, groteskně klouzající přes okraj paluby a padající do vln, až vytvářeli ledové spršky cákající do zděšených tváří na míjejícím křižníku. Pak se Odysseus otočil a zamířil za kořistí na jih.

    V tu samou minutu se v čele konvoje se rozblikala signalizační lampa na torpédoborci Vectra: „Kontakt, zelená sedmdesát, přibližuje se. Kontakt, zelená sedmdesát, přibližuje se.“

    „Potvrďte příjem,“ nařídil Tyndall stručně. Aldis sotva začal cvakat, když Vectra signalizaci přerušila.

    „Kontakty, opakuji, kontakty. Zelená devadesát, zelená devadesát. Přibližuje se. Moc blízko. Opakuji – kontakty, kontakty.“

    Tyndall tiše zaklel.

    „Potvrzuji. Prozkoumejte.“ Obrátil se na Valleryho: „Připojme se k nim, kapitáne. To je ono. Vlčí smečka číslo jedna - a v plném počtu. Zatraceně, nemá žádné právo tu co pohledávat,“ dodal trpce. „Podle admirální výzvědné služby určitě ne!“

    Moře bylo v jednom ohni. Klidné a bez vln, pokryté stovkami tun nafty, připomínalo rozlehlý koberec z plápolajících a pokroucených plamenů. To všechno, a jenom to Vallery zahlédl v první vteřině. Po chvíli však spatřil ještě něco jiného, bolestně otřesného, při čem mu tuhla krev v žilách - v hořícím moři bylo plno mužů, kteří plavali a zápasili o holý život. Ne hrstka nebo pár desítek, ale doslova stovky jich neslyšně řvaly bolestí, a umíraly v agonii v barbarském protikladu tonutí a kremace.

    „Hlášení z Vectry, pane.“ Oznámil Bentley neobvykle věcným hlasem. „Hlubinné
    pumy. Tři, opakuji, tři kontakty. Žádám okamžitou pomoc.“

    Po Valleryho boku se objevil Tyndall. Zaslechl Bentleyho, dlouze pohlédl na Valleryho a sledoval, jak nepříčetně, až fascinovaně hledí do vln. Pro člověka v moři je nafta hrozná věc. Znemožňuje jakékoliv pohyby, štípe v očích, spaluje plíce a rve žaludek v neovladatelných záchvatech dávení. Ale Hořící nafta je věc přímo pekelná. Přináší smrt umučením, pomalou ječící smrt utopením, upálením a zadušením, jelikož plameny pohltí všechen kyslík nad mořskou hladinou. Dokonce ani v Arktidě se nedočkáte žádné milosti v podobě umrznutí. Tělo nasáklé naftou má totiž dobrou tepelnou izolaci, která umírajícího po celou věčnost napíná na skřipec a pečlivě ho chrání až do poslední dávky mučivé agónie.

    A to všechno Vallery věděl.

    Věděl také, že zastavit a vystavit tak Odyssea celou délkou proti hořící letadlové lodi by znamenalo jistou sebevraždu.


    A i kdyby byl čas a prostor pro hledání zápasících, umírajících mužů v moři, ostrý obrat doprava by znamenal vyplýtvat drahocenné minuty a poskytnout ponorkám vpředu čas na to, aby mohly na konvoj namířit své odpalovací komory. A Odysseus byl především odpovědný za konvoj. To vše Vallery věděl. Ale v tom okamžiku v něm zvítězila prostá lidskost.


    Nejvíc nafty, nejzuřivější plameny a nejvíce plavců bylo před přídí vlevo, těsně u Blue Rangera. Vallery se přes rameno podíval na službu konajícího důstojníka.

    OdpovědětVymazat
  37. část 2.

    „Vlevo deset, pane.“
    „Kormidlo do střední polohy.“
    „Kormidlo do střední polohy, pane.“
    „Kupředu!“


    Deset, patnáct vteřin držel Odysseus svůj kurz a mířil jako šíp hořícím mořem k místu, kde jakýsi atavistický pud sebezáchovy propletl dohromady dvě stě zmítajících se mužů, kteří se beznadějně snažili popadnout dech v mučivě bolestné agonii. Z prostředka této skupiny na vteřinu vyšlehl plamen, obrovitý jako do běla rozžhavený magnéziový blesk, plamen, který vypálil tento výjev do srdcí a myslí mužů na můstku tak dokonale, že ani fotografická deska by tak přesvědčivou fotografii nikdy nezaznamenala: hořící muži, lidské pochodně šíleně se zmítající v plamenech, které olizují, vysušují a pak zapalují oblečení, vlasy i kůži; muži, kteří se zoufale snažili vymrštit se co nejvíc z vody se zády prohnutými jako napnutý luk v podivném křečovitém ukřižování; mrtví muži ležící ve vodě jako bezvýznamné naftou pomazané hromádky na naftové pláni; hrstky strachy šílených mužů s nelidsky zkřivenými tvářemi, kterým bylo při pohledu na Odyssea hned jasné, co se bude dít a tak si zběsile proráželi cestu, která jim nenabízela víc než jen pár krátkých sekund nevýslovných muk, než nakonec s radostí zemřou.


    „Vpravo třicet!“ Ačkoli byl Valeryho hlas tichý, skoro až šeptal, dokázal prolomit hrobové ticho, které se rozléhalo po můstku.
    „Vpravo třicet, pane.“

    Už potřetí za deset minut sebou Odysseus bláznivě smýkl v ostré zatáčce. Při takovém
    manévru, loď nesleduje dráhu, kterou ve vodě prořízla příď; dojde k bočnímu nebo
    příčnému pohybu, a čím rychleji a ostřeji zatáčku propluje, tím je smyk prudší, stejně jako když se auto dostane do smyku na ledu. Ostře nahnutý Odysseus zachytil levým bokem přídě okraj skupiny a téměř okamžitě udeřil celou délkou svého klouzajícího trupu přímo doprostřed ohně, do místa, kde umíralo nejvíce mužů.


    Pro většinu z nich to nebylo ničím jiným než rychlým, hladkým a milosrdným vysvobozením. Obrovský otřes a tlak vln z nich vymáčkl poslední zbytky života a uvrhl je do požehnaného bezvědomí utopení, potopil je a nasál zpět do drtivého vodního víru, který vytvářely 4 velké lodní šrouby.

    Pro muže na palubě Odyssea se smrt a zkáza staly podstatou jejich existence, přijímali je s lehkovážnou lhostejností, která je jako jediná dokázala udržet při zdravém rozumu. A tito muži teď bezmocně svírali pěsti, nesmyslně kleli a beze studu plakali jako malé děti. Plakali, když se voda zavřela nad chudáky tam dole, jejichž ubohé popálené tváře smáčené slzami vzhlédly plny naděje k Odysseovi a zároveň ztuhly nedůvěřivým strachem. Soucitně plakali při pohledu na spálené tváře, které se obracely k Odysseovi s takovou nadějí a radostí, a pak, když si uvědomili co přijde, vyděšeně ztuhli a voda se nad nimi zavřela; plakali, když muži naplněni nenávistí vykřikovali šílené nadávky s rukama zvednutýma ve vzduchu hrozili pěstmi, které jim nafta opekla na kost, zatímco je Odysseus tlačil pod hladinu. Plakali, když dva mladé chlapce strhl vír šroubů, zatímco stále ukazovaly palce nahoru jako stopaři; a obzvláště nad hrozným případem jednoho, který vypadal jako by ho opekli na rožni a jakoby už neměl právo být naživu, a který přece jen ještě pozvedl uškvařenou ruku k tmavému otvoru, kde dříve bývala jeho ústa a poslal námořníkům na můstku polibek jako symbol nekonečné vděčnosti; ale nejvíc plakali pro vtipálka, který zvedl svou kožešinovou čepici vysoko nad sebe, zamával jí a důstojně sklonil hlavu hluboko do vody a zemřel.

    Náhle bylo moře milosrdně prázdné. Vzduch byl zvláštně klidný a tichý a všude byl cítit zápach spáleného masa a hořící nafty. Záď Odyssea se divoce smýkla pod černým mrakem kouře, který se vznášel nad středem Blue Rangeru, když v tom jej znenadání zasáhlo několik granátů.

    OdpovědětVymazat
  38. Odysseus proplul souběžně s hořící letadlovou lodí ve vzdálenosti menší než 150 stop. Pohyboval se velmi rychle, s tak intenzivním náklonem a tak blízko, že nebylo možné zachytit nic víc než matný dojem, spletitou, zmatenou vzpomínku na hustý, temný dým, který byl propleten sloupem řvoucích a děsivých plamenů, které takřka v úplné temnotě šlehaly na opile nakloněnou leteckou palubu, na letadla Grumman a Corsair, kteří absurdně přepadávali přes palubu, a šplíchaly ledové sprchy do šokovaných tváří na odplouvajícím křižníku; a pak Odysseus otočil směr zpět na jih za zabíjením.
    V čele konvoje na špici lodě Vectra začala během minuty blikat signalizační lampa. „Kontakt, Zelená 70, blíží se: Kontakt, Zelená 70, blíží se.“
    „Potvrďte příjem;“ rozkázal stručně Tyndall; Aldis se sotva stihl rozklapat, když v tu chvíli Vectra přerušila signalizaci.
    „Kontakty, opakuji, kontakty. Zelená 90, Zelená 90. Blíží se. Je velmi blízko. Opakuji, kontakty, kontakty.“
    Tyndall tiše klel.
    „Potvrzuji. Prozkoumejte to.“Obrátil se na Valleryho. „Připojme se k němu, kapitáne. To je ono. Vlčí smečka číslo jedna a v plné síle. Nemají zatraceně žádné právo tady být,“ dodal hořce. „Tedy pokud jde o námořní výzvědnou službu!“
    Moře bylo v plamenech. Hladké, klidné, zatížené stovkami tun nafty. Byl to takový rozlehlý koberec mihotajících a kroutících se plamenů. To vše a jenom to Vallery spatřil v první vteřině: pak ale s pocitem, že se mu zastavilo srdce a s fyzickou nevolností, zahlédl ještě něco jiného: hořící moře a v něm živé, plavající, vzpírající se muže. Nikoliv hrstka, ani ne tucet, ale doslova stovka bezhlesně křičících, v mučivých bolestech umírajících mužů, v drastickém rozporu se smrtí utopením a uhořením.
    „Signál z Vectry, pane.“ promluvil Bentley s hlasem nenormálně věčným. „Hlubinné nálože. 3, opakuji 3 kontakty. Vyžaduji okamžitou pomoc.“
    Tyndall stál nyní po Valleryho boku. Poslouchal Bentleyho, díval se dlouhou vteřinu na Valleryho, sdílel jeho nechuť a fascinovaně zíral na moře před sebou. Pro člověka na moři je ropa zlověstná věc. Znemožňuje jeho pohybům, pálí do očí, spaluje plíce a dokáže vyrvat žaludek v neovladatelných návalech dávení. Ale ropa je na moři pekelná věc, je to mučivá smrt, pomalá, ječící smrt utopením, uhořením, udušením, protože plameny pohltí všechen ten životadárný kyslík nad mořskou hladinou. A dokonce ani v Severním ledovém oceánu nenastane milosrdné umrznutí, protože dojde k tepelné izolaci těla díky nasáknutí ropou. To napíná umírajícího muže po celou věčnost na skřipec, a ochraňuje ho pro poslední nesnesitelnou trýzeň.

    OdpovědětVymazat
  39. To všechno Vallery věděl.
    Věděl také, že zastavit Odyssea, a nasměrovat ho proti hořící letadlové lodi, by byla sebevražda.
    I kdyby byl čas a prostor k hledání vzpírajících se, umírajících mužů v moři před nimi, ostré otočení lodi na pravobok by zapříčinilo ztrátu cenných minut, a poskytnutí času ponorkám před nimi, aby mohly namířit své odpalovací roury na konvoj. A Oddyseova zodpovědnost spočívala především na konvoji. Toto všechno opět Vallery věděl. Ale v tomto momentu v něm převážila prostá lidskost.
    Před přídí na levoboku, těsně u Blue Rangera, bylo nejvíce nafty, nejzuřivější plameny, a největší počet plavců: Vallery se ohlédl přes rameno na důstojníka strážní služby.
    „10 stupňů na levobok!“
    „10 stupňů na levobok, pane.“
    „Střed lodi!“
    „Střed lodi, pane.“
    „Přímo vpřed!“
    Na deset, patnáct vteřin držel Odysseus směr, plul jako šíp hořícím mořem k místu, kde nějaký společensky atavistický pud sebezáchovy držel dvě stovky mužů pohromadě, v kypící mase, lapající po dechu v příšerné bolesti. Na vteřinu uprostřed skupiny vyšlehl obrovský, rozžhavený, magnesiový plamen, takový plamen, který vypálil obrázek do srdcí a myslí mužů na můstku s takovou stálostí a s tak čirou jasností, že ho nikdy žádná fotografická deska nemohla napodobit: muži v plamenech, lidské pochodně, které nepříčetně mlátily do plamenů, jež je ožahovali, popálené a pak spálené oblečení, vlasy a kůže: muži, kteří se takřka vymrštili nad vodní hladinu, se zády prohnutými jako napnutý luk, groteskně zkroucení v křečovitém ukřižování: mrtví muži ležící na hladině, jako bezvýznamné, beztvaré, naftou nasáklé hromádky, na naftou nasáklé pláni: a hrstka mužů, kteří zešíleli strachem, s tváří nelidsky zakřivenou, muži kteří spatřili Odyssea a věděli, co přijde, a tak si zoufale razili cestu do bezpečí, které nabízelo pouze pár dalších vteřin nevýslovného utrpení před tím, než s ochotou umřeli.

    OdpovědětVymazat
  40. „30 stupňů na pravobok!“ Valleryho hlas byl mírný, skoro šeptal, ale nesl se jasně šokovaným tichem na můstku.
    „30 stupňů na pravobok, pane.“
    Po třetí během deseti minut se Odysseus zběsile otočil. Po takovém zatáčení loď nenásleduje dráhu, kterou ve vodě proťala příď; tím dochází k výraznému šikmému nebo bočnímu chodu, a rychlejší a ostřejší obrat vede ke klouzavému pohybu po boku lodi, jako auto na ledě. Odysseus zasáhl levým bokem přídě okraj skupiny: takřka okamžitě narazil zbylou délkou trupu do středu ohniska, tam kde byla největší hustota umírajících mužů.
    Pro většinu z nich to byl konec, rychlý, potěšující a milosrdný. Strašlivý otřes mozku a tlak vln z nich vymáčkl život, vrhnul je hluboko dolů do blaženého zapomnění utonutím, stáhl je dolů a nasál je zpět do drtivého víru čtyř velkých lodních šroubů.
    Na palubě Oddysea se pro muže stala smrt a zkáza smyslem jejich existence. Byly přijímány s lhostejností a lehkovážnou netečností, která je sama o sobě udržovala při příčetnosti. Tito muži bezmocně zatínali pěsti, bezdůvodně pohybovali rty, zbytečně a stále dokola kleli, a plakali jako malé děti. Soucitně plakali, když se spálené obličeje vynořovaly před lodí Odyssea. Nejprve byly rozjařené radostí a nadějí, poté zkoprněly, a když si vše uvědomily, nevěřícně a s hrůzou zíraly, než se nad nimi voda zavřela. Dále pak plakali, když muži plní nenávistí řvali nadávky, mávali a vyčnívali nad kapající naftou s oběma rukama ve vzduchu a s třesoucími se pěstmi a doběla zbarvenými klouby, dokud je Odysseus nerozdrtil pod sebou. Plakali také, když pár mladých chlapců, kteří ještě vztyčili palce jako znamení, stáhl vír lodního šroubu. Šokující byl pro ně zejména případ jednoho muže, který vypadal, jako kdyby byl grilován na ohni, jakoby neměl právo zůstat naživu. Ten zvedl popálenou ruku směrem k černavému otvoru, který byl jeho ústy, a poslal k můstku polibek jako symbol nekonečného vděku. A plakali, kupodivu nejvíce ze všeho, nad neodvratným komikem, který zvedl svou kožešinovou čepici vysoko nad hlavu a vážně a hluboce se uklonil obličejem do vody a zemřel.
    Náhle bylo moře milosrdně prázdné. Vzduch byl podivně klidný a tichý, těžký, s nechutným zápachem spáleného masa a hořící nafty. A Odysseova záď se divoce houpala pod takřka černým oblakem převislého trupu Blue Rangera, kam ho udeřily dělostřelecké granáty.

    OdpovědětVymazat
  41. Alena Hájková 1

    Válka na moři
    Alistair MacLean – Odysseus, loď jeho veličenstva
    1955

    KAPITOLA 7
    STŘEDEČNÍ NOC

    Odysseus plul vedle letadlové lodi, která byla v plamenech, na vzdálenost menší než 150 stop; rychlost byla moc vysoká, sklon příliš patrný, a i přes to, že se nacházeli tak blízko, bylo téměř nemožné získat i jen nepatrný dojem, nejasnou a zmatenou vzpomínku na těžký, černý dým smísený se sloupy děsivých plamenů, které burácely v tom šeru, na opile vyhlížející vzletovou palubu, na grummany a corsairy, padající groteskně přes okraj, aby následně ledová oblaka vodní tříště stříkala do vylekaných tváří, když se křižník vzdaloval; a pak se Odysseus otočil zpět na jih, se záměrem zabíjet.
    Během minuty na přední části konvoje v čele Vectry začala blikat signalizační lampa. „Kontakt, sedmdesát stupňů na severozápadě, přibližují se: kontakt, sedmdesát stupňů na severozápadě, přibližují se.“
    „Potvrdit,“ rozkázal Tyndall stroze; Aldisova lampa stěží začala pracovat, když Vectra signál přerušila.
    „Kontakt, opakuji kontakt. Devadesát stupňů na severozápadě, devadesát stupňů na severozápadě. Jsou velmi blízko. Opakuji kontakt, kontakt.“
    Tyndall tlumeně zaklel.
    „Potvrzeno. Prozkoumat.“ Obrátil se na Valleryho. „Pojďme se k nim připojit, kapitáne. To je ono. Vlčí smečka číslo jedna - a v plné síle. Nemají žádné zatracené právo být tady,“ dodal hořce. „Pokud jde tedy o informace od rozvědky.“
    ........
    Moře bylo v jednom ohni. Ploché, klidné a obtížené stovkami tun topného oleje působilo jako ohromný koberec neodbytných pokroucených plamenů. To vše, a jen to Vallery zahlédl během sekundy: a pak jako by se mu zastavilo srdce tělesně odporným úlekem, spatřil ještě něco jiného: hořící moře ožívalo muži, kteří se ze všech sil snažili udržet na hladině a zachránit si život. Ne jen pár, dokonce ani ne tucet, ale doslova stovky námořníků, neslyšně volajících o pomoc a mučivě umírajících v krutém protikladu utonutí a kremace.
    „Signál z Vectry, pane.“ Promluvil Bentley a jeho hlas zněl neobyčejně věcně. „Hlubinné nálože. Tři, opakuji, tři kontakty. Žádám o okamžitou pomoc.“
    Tyndall přešel k Vallerymu. Zaslechl Bentleyho, věnoval dlouhý pohled Vallerymu, který mdle, ale fascinovaně sledoval vodu před sebou. Pro muže na moři je nafta strašná věc. Znemožňuje pohyb, pálí v očích, spaluje plíce a drásá žaludek v neovladatelných záchvatech dávení; hořící nafta je ale věc ďábelská, je to smrt umučením, pomalá smrt utonutím a plná křiku, upálením, zadušením - protože plameny stráví všechen životadárný kyslík na hladině moře. A dokonce ani v nepříznivých podmínkách Arktidy milosrdná zima žár neuhasí, tělo nasáklé naftou je tepelně izolované, a to umírajícího muže nekonečně napíná na skřipec a pečlivě ho ochraňuje pro poslední, vypočítavé a nesnesitelné utrpení.
    To vše Vallery věděl.
    Věděl také, že kdyby Odysseus zcela zastavil u hořící letadlové lodi, byla by to sebevražda.

    OdpovědětVymazat
  42. Alena Hájková 2

    A ostré změnění směru, i kdyby byl čas a prostor na pomoc zápasícím, umírajícím mužům na moři před nimi, by znamenalo plýtvání příliš drahocenných minut a tento nadbytečný čas by dobře posloužil ponorkám vpředu, aby namířily na konvoj svá torpéda; a Odysseus měl v první řadě zodpovědnost za konvoj. To vše tedy Vallery věděl. V ten okamžik ale všechny jeho pocity převážila prostá lidskost.
    U přídě, která byla nedaleko Blue Rangera, bylo nafty nejvíce, plameny nejostřejší a počet plavců nejvyšší: Vallery se podíval přes rameno na důstojníka, který měl zrovna hlídku.
    „O deset stupňů doleva!“
    „O deset stupňů doleva, pane.“
    „Kormidlo na střed!“
    „Kormidlo na střed, pane.“
    „Kupředu!”
    Na deset, patnáct vteřin se Odysseus držel v kurzu a mířil přes hořící moře k místu, kde jakýsi neobvyklý družný pud sebezáchovy slučoval dvě stě mužů, kteří popadali dech v příšerném utrpení, do svíjející se, horoucí masy. Na vteřinu uprostřed skupiny zašlehl obrovský plamen, jako nekonečná, do běla rozžhavená magnéziová zář, která natrvalo vpálila tento obraz do srdcí a myslí mužů na můstku tak jasně, jak by to žádná fotografická deska nedokázala: muži v ohni, lidské pochodně bijící do neodbytných plamenů, které sežehují a zapalují šaty, vlasy a kůži: muži pokoušející se vymrštit se z vody, se zády ohnutými jako napnutý luk, připomínající groteskní ukřižování: muži ležící mrtví ve vodě bezvýznamně jako jednotvárné, naftou poskvrněné kupy na naftou nasycené pláni: a hrstka mužů pomatených strachy, s nelidsky pokřivenými tvářemi, kteří viděli Odyssea a věděli, co přijde, a zuřivě si razili cestu do bezpečí, které ale nabízelo jen pár krátkých vteřin nevýslovného utrpení navíc, než s ochotou zemřeli.
    „O třicet stupňů doprava!“ Vallery mluvil tiše, sotva šeptal, ale jeho hlas se nesl otřeseným tichem na můstku jasně.
    „O třicet stupňů doprava, pane.“
    Potřetí v posledních deseti minutách Odysseus bláznivým obratem změnil směr. Při takové zatáčce loď nepluje podle trasy, kterou příď udávala ve vlnách; je patrný výrazný vedlejší pohyb boční strany a čím je zatáčka rychlejší a prudší, tím silněji je loď ovládána postraním smykem tak, jako auto na ledě. Bok Odyssea se přídí přiblížil k okraji skupiny: téměř okamžitě se vřítil nestabilní trup lodi do středu ohně celou svou délkou, do místa, kde bylo množství umírajících mužů největší.
    Pro většinu z nich to bylo vysvobození, rychlé, utěšující a soucitné. Obrovský otřes a nátlak vln rozdrtil zbytky jejich života, uvrhl je hluboko do blaženého zapomnění tonoucích, uvrhl je do hlubin a pak je vrátil zpět do ničivého víru čtyř velikých šroubů.
    Pro muže na palubě Odyssea se smrt a zkáza staly součástí jejich života, který přijímali s lhostejně odevzdanou netečností, a díky tomu si zachovávaly zdravý rozum, s pěstmi bezmocně sevřenými nadávali beze smyslu, z jejich úst se ozývaly marné kletby, znovu a znovu, a nedbale plakali jako malé děti. Plakali, když se voda zmocnila ubohých, spálených tváří, které se obracely k Odysseovi osvětlené radostí a nadějí, aby ten pohled následně zkameněl v neuvěřitelném zděšení, jak si uvědomili pravdu a voda se nad nimi zavřela; když muži plní nenávisti řvali pomatené urážky, obě ruce zvednuté do vzduchu, hrozili pěstmi s bílými klouby, které byly spálené od hořící nafty, zatímco Odysseus ničivě proplouval: když byli muži jako pár malých chlapců vtaženi do víru vrtulí, s gestem palců významně nahoru: když viděli obzvláště hrozný případ muže, který vypadal, jako by byl opečený na grilu s žádným právem na život, ruku zdviženou k černému otvoru, který býval jeho ústy a vypadal, jako by poslal na můstek polibek plný nekonečné vděčnosti; a nejvíce plakali nad všudypřítomným vtipálkem, který mával svou kožešinovou čapkou vysoko nad hlavou, až zemřel důstojně s obličejem hluboko ve vodě.
    Najednou vypadalo moře milosrdně prázdné. Vzduch byl podivně klidný a tichý, obtěžkán odporným zápachem spáleného masa a hořící nafty, a záď Odyssea divoce kolísala pod téměř černou rouškou dýmu, který zahaloval střed Blue Rangera, když jej náhle začali bombardovat.

    OdpovědětVymazat
  43. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  44. Alistair MacLean
    Konvoj do Murmanska

    Kapitola 7
    Středeční noc

    Odysseus proplul kolem hořící letadlové lodi ve vzdálenosti menší než 150 stop; pohyboval se tak rychle a s takovým náklonem, že bylo nemožné zachytit více než matný dojem, spletitou, zmatenou vzpomínku na těžký černý dým sešněrovaný burácejícími sloupy plamenů, které v téměř úplné tmě vypadaly tak děsivě, na opile nakloněnou vzletovou palubu, na letouny Grumman a Corsair, které se groteskně převrátily přes palubu, aby vystříkly ledovou tříšť do vyděšených tváří, jak křižník smykem zahnul, a pak se Odysseus otočil a zamířil zpět na jih za svou kořistí.

    Během minuty se rozblikala signální lampa Vectry v přední části konvoje. „Kontakt, zelená sedmdesát, přibližuje se: kontakt, zelená sedmdesát, přibližuje se.“
    „Potvrďte příjem,“ nařídil Tyndall stroze; signalizační lampa sotva začala klapat, když Vectra utnula signalizaci.
    „Kontakty, opakuji, kontakty. Zelená devadesát, zelená devadesát. Přibližuje se. Velmi blízko. Opakuji, kontakty, kontakty.“
    Tyndall tiše zaklel.
    „Potvrďte příjem. Prozkoumat.“ Otočil se k Vallerymu. „Přidejme se k nim, kapitáne. To je ono. Vlčí smečka číslo jedna, a v plné síle. Nemají zatraceně žádné právo tady být,“ dodal hořce. „Tolik k námořní vyšetřovací službě!“

    Moře bylo v jednom ohni. Rovné, klidné, zatížené stovkami tun nafty, byl to obří koberec olizujících, zakroucených plamenů. To a jen to Vallery zahlédl v té jediné vteřině: pak uviděl ještě něco jiného a jeho srdce se téměř zastavilo s náhlým návalem nevolnosti: hořící moře bylo živé, plné plovoucích, zápasících mužů. Žádná hrstka nebo tucty, ale rovnou celé stovky, nehlasně křičeli v mučivém umírání za absurdního spojení tonutí a kremace.
    „Signál z Vectry, pane.“ Bentley promluvil neobvykle věcným tónem. „Hlubinné nálože. Tři, opakuji, tři kontakty. Požaduji okamžitou pomoc.“
    Tyndall teď stál po boku Valleryho. Zaslechl Bentleyho, dlouhou chvíli Valleryho pozoroval a následoval jeho znechucený, uchvácený pohled na moře před nimi. Pro muže na moři je nafta ďábelská věc. Znemožní mu pohyb, popálí oči, sežehne plíce a potrhá žaludek v neovladatelném záchvatu dávení; ale hořící nafta, to je teprve pekelná záležitost, smrt umučením, doprovázená šíleným křikem, pomalá smrt utonutím, spálením, zadušením – protože plameny pohltí všechen životadárný kyslík nad mořskou hladinou. A dokonce ani v krutém Severním ledovém oceánu nepřichází milosrdná smrt v podobě umrznutí, protože nafta nasátá tělem působí jako izolace, která celou věčnost natahuje umírajícího jako na skřipci, a opatrně ho uchovává pro poslední okamžik nesnesitelné, vytříbené agónie.

    Vallery tohle všechno věděl.
    Věděl také to, že zastavit Odyssea, který se jasně rýsoval proti hořící letadlové lodi, by byla sebevražda.
    A i kdyby měli čas a prostor odklidit umírající muže, kteří na moři před nimi zápasili o život, prudké otočení na pravobok by znamenalo ztrátu drahocenných minut a ponorkám vepředu by to poskytlo více času, aby své palebné roury namířily na konvoj. A Odysseus nesl odpovědnost především za konvoj. I tohle všechno Vallery věděl. Ale v té chvíli to všechno převážila prostá lidskost.

    Největší množství nafty, nejzuřivější plameny a největší množství plavajících mužů bylo u přídě levoboku, poblíž Blue Rangera. Vallery se ohlédl přes rameno na důstojníka, který měl službu.
    „Deset na levobok!“
    „Deset na levobok, pane.“
    „Kormidlo na střed!“
    „Kormidlo na střed, pane.“
    „Přímo vpřed!“

    OdpovědětVymazat
  45. část 2

    Na deset, patnáct vteřin Odysseus držel kurz, mířil hořícím mořem až k místu, kde jakýsi pud sebezáchovy zděděný po dávných předcích semkl dvě stě mužů do zuřící, svíjející se masy, která lapala po dechu ve strašné agónii. Na okamžik ohromné plameny poskočily až k samotnému středu seskupení, jako obří žhnoucí hořečnatý plamen, plamen, jenž ten obraz vypálil do srdcí i myslí mužů na můstku s takovou intenzitou a pronikavou jasností, jakou by žádné fotografické sklíčko nikdy nedokázalo napodobit: hořící muži, lidské pochodně, které mlátily jak smyslů zbavené do plamenů, jenž je olizovaly, pálily a pak na popel sežehly jejich šaty, vlasy i kůži: muži, kteří se téměř vymrštili z vody, záda prohnutá jak napjaté tětivy, groteskní v křečovité popravě: mrtví muži plovoucí na hladině, jen bezvýznamné, jednotvárné hromádky potřísněné olejem v naftou nasáklé pláni, a také hrstka mužů šílených strachy s tvářemi nelidsky zkřivenými, kteří viděli Odyssea a věděli, co přijde, a horečně si probíjeli cestu k bezpečí, které jim však poskytlo jen pár letmých chvil nepopsatelné agónie, než s úlevou zemřeli.
    „Třicet na pravobok!“ Valleryho hlas byl tichý, takřka šepot, ale ohromeným tichem na můstku se nesl jasně.
    „Třicet na pravobok, pane.“
    Už potřetí za deset minut se Odysseus zběsile smýkal v kruhu. Při takovém točení loď nepluje v brázdě, kterou si ve vodě prořízla její příď, dojde k výraznému stočení šikmo nebo do strany, a čím je obrat rychlejší a ostřejší, tím je smyk do strany prudší, stejně jako u auta na ledě.
    Bok Odyssea zasáhl seskupení mužů na levoboku: téměř okamžitě celou délkou rozhoupaného trupu prorazil přímo do srdce ohně, do té největší tlačenice umírajících.
    Pro většinu z nich to byl jen zánik, rychlý, utěšující a milosrdný. Ohromný otřes a tlak vln z nich vytlačil život, vrhl je hluboko do blaženého bezvědomí z tonutí, vymrštil je dolů a zase zpět do drtivého víru čtyř obrovských lodních šroubů.
    Pro muže na palubě Odyssea se smrt a zkáza staly součástí existence, naučili se je přijímat s bezcitností a žertovnou lhostejností, která je jako jediná ještě dokázala udržet příčetné – a tito muži teď bezmocně zatínali pěsti, znovu a znovu ústy nehlasně vydechovali bezvýznamné, zbytečné klení a bezostyšně plakali jako malé děti. Plakali, když se voda zavřela nad zuboženými, popálenými tvářemi, obrácenými k Odysseovi a rozjasněnými radostí a nadějí, které náhle zkameněly hrůzou a nevěřícně zíraly, když jim došlo, co se bude dít; když muži na kůži prosáklí naftou a překypující nenávistí vykřikovali šílené nadávky s oběma rukama zdviženýma a hrozili doběla zaťatými pěstmi, když je Odysseus tlačil pod hladinu; když pár chlapců, kteří jim ukazovali zdvižené palce, strhnul vír z lodních šroubů; a zvláště šokující byl případ muže, který vypadal, jako by byl upečen na rožni, tak, že snad ani nemohl žít - teď zvedl spálenou ruku ke zčernalému otvoru, který býval jeho ústy, a poslal směrem k můstku vzdušný polibek jako symbol nekonečné vděčnosti. A kupodivu ze všeho nejvíce plakali nad nezbytným humoristou, jenž zvedl svou kožešinovou čepici vysoko nad hlavu a vážně a hluboce se jim poklonil. Poté mrtev padl tváří do vody.

    Náhle bylo moře milosrdně prázdné. Vzduch byl podivně klidný a tichý, ztěžklý odporným zápachem spáleného masa a hořící nafty, a Odysseova záď se divoce houpala pod téměř černým příkrovem, nesoucím se nad středem Blue Rangera, když v tom ho náhle zasáhly granáty.


    OdpovědětVymazat
  46. Jan Roza
    Alistair MacLean
    Konvoj do Murmanska

    Kapitola 7
    Středeční noc

    Ulysses plula v paralele s hořící letadlovou lodí, méně než 50 metrů daleko; cestovala tak rychle, silně se nakláněla v takové blízkosti, bylo nemožné spatřit více než rozmazaný dojem, zamotaná, zmatená vzpomínka na těžký černý kouř ohraničený sloupy hučícího ohně, děsivého v té temnotě, na opile naklánějící se vzletovou palubu, na Grummany a Corsairy přejíždějící groteskně přes okraj aby vystříkly ledová oblaka tříště do šokovaných obličejů, zatímco se křižník odvracel; a pak byl Ulysses okolo, mířil na jih pro zásah.
    Během minuty, signální lampa lodě Vectra, napřed s konvojem, začala blikat. „Kontakt, Zelená 70, blíží se: Kontakt, Zelená 70, blíží se.“
    „Rozumím; “Tyndall rychle rozdal rozkazy; signální lampa sotva začala klikat, když Vectra přerušila signál.
    „Mnohonásobný kontakt, opakuji mnohonásobný kontakt. Zelená 90, Zelená 90. Blíží se. Velmi blízko. Opakuji mnohonásobný kontakt, mnohonásobný kontakt.“
    Tyndall tiše zaklel.
    „Rozumím. Prozkoumejte.“ Otočil se na Valleryho. „Přidejme se k němu, kapitáne. Tohle je ten moment. Vlčí smečka číslo jedna – a v plné síle. A bez zatracenýho práva to být,“ dodal podrážděně. „

    Moře bylo v jednom ohni. Ploché, klidné, pokrytě stovkami tun palivové ropy, byl to ohromný koberec šlehajících, kroutících se plamenů. Tolik, a na vteřinu pouze to, Vallery viděl: poté s dech beroucím šokem, tak náhle, že se mu udělalo špatně, viděl ještě něco jiného: moře bylo plné plavajících a zápasících mužů. Ne hrstka, ne ani tucty, ale doslova stovky nehlučné křičících, bolestně umírajících barbarskou cestou utopení anebo kremace.
    „Signál z Vectry, pane.“ To promluvil Bentley, jeho hlas mimořádně strohý. „Posílají hlubinné nálože na 3, opakuji 3 kontakty. Žádají o okamžitou pomoc.“
    Tyndall byl teď vedle Valleryho. Slyšel Bentleyho, dlouhou chvíli se koukal na Valleryho, sledoval jeho nezdravý, fascinovaný pohled na moře před nimi. Pro muže v moři, ropa je zlá věc. Brání jeho pohybům, pálí mu očí, spaluje plíce a ničí mu žaludek v nekontrolovaných záchvatech zvracení; ale zapálená ropa je rovnou z pekla, smrt umučením, pomalá, plíživá smrt utopením, uhořením, udušením – protože plameny spolknou všechen životně důležitý kyslík na povrchu moře. A ani v Arktickém moři nenalezne smilování v usmrcení zimou, protože izolace ropou nasáklého těla táhne umírajícího muže věčností, uchovává ho pro ten poslední nesnesitelný moment agonie.

    OdpovědětVymazat
  47. Jan Roza
    To všechno Vallery věděl.
    Také věděl, že pokud Ulysses zastaví, přesně ohraničená plameny hořící letadlové lodě, bude to jako sebevražda.
    A otočit se ostře na pravobok, i kdyby byl čas a prostor vyklidit bojující, umírající muže v moři před nimi, zabralo by to nenahraditelné minuty, který by ponorky vepředu využily na přesun do palebného postavení na konvoj; a největší zodpovědnost měl Ulysses za konvoj. I to Vallery věděl. Ale v tomto momentu ho nejvíce tížila jeho lidskost.
    Kousek na levou stranu od přídě, blízko u Blue Rangera, vrstva ropy byla největší, plameny nejdivočejší, plavci nejnahuštěnější: Vallery se podíval přes rameno na navigujícího důstojníka.

    „Levobok 10!“
    „Levobok 10, pane.“
    „Střed lodi!“
    „Střed lodi, pane.“
    „Držte kurz!“
    Na deset, patnáct vteřin Ulysses držela kurz, proplouvala skrz hořící moře k místu kde nějaký družně dávný instinkt na sebezáchovu držel dvě stě mužů přitisklých k sobě ve svíjející se, hořící mase, vydechující své životy v hrozné agonii. Na vteřinu uprostřed skupiny vyšlehl velký plamen, jako obrovská osvětlující magnesiová pochodeň, plamen který vypálil obraz do srdcí a myslí mužů na můstku s trvanlivostí a praživou přesností kterou by žádná fotka nemohla nikdy napodobit: hořící muži, lidské pochodně bijící plameny které olizovaly, popalovaly a nakonec zapálily oblečení, vlasy a kůži: muži trhající sebou až téměř ven z vody, záda prohnutá jako napnuté luky, podivně jako by v křečovitém ukřižování: muži ležící mrtví ve vodě, nepatrné, beztvaré ropou poskvrněné kopečky na ropou nasáklé pláni: a hrstka strachem poblázněných mužů s obličeji nelidsky zkřivenými, kteří viděli Ulysses a věděli že se blíží, když se zběsile snažili dostat do bezpečí, které jenom nabízelo pár dalších krátkých vteřin nepopsatelné agonie než ochotně přivítali smrt.
    „Pravobok 30!“ Valleryho hlas byl tichý, spíše šepot, ale nesl se čistě skrze šokované ticho můstku. „Pravobok 30, pane.“
    Po třetí během deseti minut se Ulysses otočil v bláznivě závodní otočce. Když se loď takhle otočí, nenásleduje v rovné linii příď, která projíždí vodou; je tu zřetelný pohyb stranou, a rychlejší a ostřejší otočení je, násilnější je i smykový pohyb strany lodě, jako u auta na ledu. Bok Ulysses zachytil okraj skupiny, která byla na levoboku: téměř okamžitě, celá délka otáčejícího se trupu udeřila do srdce ohně, do nejhustšího uskupení umírajících mužů.
    Pro většinu z nich to bylo jen usmrcení, rychlé a vítané a milosrdné. Neuvěřitelný náraz a tlakové vlny rozdrtily jejich život, uvrhly je hluboko dolů do požehnané úlevy utonutí, vrhly je dolů a nasály zpátky do drtivého viru čtyř velkých lodních šroubů.
    Na palubě Ulysses, muži pro které smrt a destrukce se staly součástí existence, která byla přijímána s lhostejností a žertovným nezájmem, což jediné je udržovalo při smyslech – tito muži zatínali své bezmocné pěsti, mumlali nesmyslné, zbytečné nadávky znovu a znovu dokola a brečeli nedbale jako malé děti. Plakali, když se ubohé, popálené obličeje obrátili na Ulysses a rozsvítili se radostí a nadějí a pak ztuhli v nevěřícně pohled plný hororu, když přišlo pochopení a voda se nad nimi zavřela; a když nenávistí naplnění muži vykřikovali šílené nadávky, obě ruce zdvižené vzhůru, bíle klouby jejich rukou prorážely ropu, když je Ulysses zadupával pod ní: a když pár mladých kluků bylo vtaženo do víru lodních šroubů, ještě pořád ukazující palec nahoru: a když jeden obzvláště šokující případ, který vypadal jako by byl ugrilován na roštu a neměl žádné právo být naživu, zdvihl svou sežehnutou ruku k černé díře, která bývala jeho ústy a poslal na můstek polibek jako důkaz nekonečného vděku; a plakali kupodivu nejvíce, když neutuchající vtipálek zvedl svou kožešinovou čapku vysoko nad svou hlavu a poklonil se vážně a hluboko, svým obličejem do vody, zatímco umíral.

    OdpovědětVymazat
  48. Veronika Vöröšová, Vít Strnad

    Kapitola sedmá
    Středeční noc
    Za úsvitu byl Odysseus v pohotovosti, když šedé stíny konvoje, celou míli před nimi, vystupovaly z šedé temnoty. Hlavní část Modrého Strážce na pravoboku konvoje byla nezaměnitelná. Bylo mírné vlnobití, ne tak silné, aby bylo nepříjemné: ze západu vál lehký vánek, teplota lehce pod nulou, obloha chladná a bez mraků. Bylo přesně 7:00.
    V 7:02 byl Modrý Strážce torpédován. Odysseus byl dva kabely daleko, na jeho pravoboku: ti, co byli na můstku, ucítili náraz dvojité exploze, slyšeli je, jak otřásly tichem úsvitu, když viděli stoupající sloupy ohně, šlehající k obloze, vysoko nad můstkem Modrého Strážce a také na zádi. Vteřinu na to slyšeli, jak signalista křičí něco nesrozumitelného, viděli ho, jak ukazuje kupředu a směrem dolů. Bylo to další torpédo, které se hnalo za zádí letadlové lodi. Dříve než se ztratila v temnotě Severního ledového oceánu, táhla se zlověstně světélkující vlna a zkřížila kýlové brázd konvoje.
    Vallery křičel rozkazy do zvukovodu. Přestože měl rychlost více než 20 uzlů, otáčel Odyssea do nesmyslného náklonu, aby zabránil srážce s potápějící letadlovou lodí. Tři sety signálních lamp již lodím konvoje blekotaly kódovou značku „Udržujte své pozice!“. Marshall po telefonu dával rozkaz vrchnímu torpédistovi hlubinných náloží: hlavně děl se sklonily a hladově pozorovaly zrádné moře. Rozkaz pro Sirruse náhle skončil, rozkazu nebylo třeba. Torpédoborec, nejasná skvrna ve tmě, si již zkracoval cestu skrz konvoj a mířil k odhadované pozici ponorky, až se bílé vlny zvedaly jeho houpáním.
    Odysseus proplul vedle hořící letadlové lodi ve vzdálenosti méně než 150 stop. Při takové rychlosti a takovém náklonu nebylo možné na tu nepatrnou vzdálenost zachytit víc než matný dojem, zmatenou neurčitou vzpomínku na těžký, temný dým propletený sloupy řvoucích a děsivých plamenů, které šlehaly v polotmě, na opile nakloněnou leteckou palubu, na grummany a corsairy, sjíždějící groteskně jako dvoukolky přes okraj paluby a padající do vln, až bílá ledová oblaka pěny stříkala do zděšených tváří na míjejícím křižníku. A pak se Odysseus otočil a zamířil zpátky na jih za kořistí.
    Do minuty začala signální lampa na Vectře blikat. „Kontakt, 70° severozápadně, přibližuje se. Kontakt, 70°severozápadně, přibližuje se.“
    „Potvrzuji.“ stručně odvětil Tyndall. Signální lampa se sotva zarachotila, když Vectra signalizaci přerušila.
    „Kontakty, opakuji kontakty. 90°severozápadně, 90°severozápadně. Přibližují se. Velmi blízko. Opakuji kontakty, kontakty.“
    Tyndall tiše zaklel.
    „Potvrzuji. Zkontrolujte to.“ otočil se k Vallerymu. „Připojme se k nim, kapitáne. To je ono. Vlčí smečka číslo jedna a v plné síle. Nemá tady do prdčic co dělat,“ dodal trpce. „Slavná výzvědná služba!“

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Odysseus se znovu otočil a zamířil k Vectře. V tuto chvíli se už mělo rozednívat, ale na Modrém Strážci hořely palivové nádrže celého konvoje, které plály jako obrovská pochodeň. To zapříčinilo, že okolní moře bylo v naprosté tmě. Ležel skoro kolmo ve směru vlajkové lodi k Vectře a jeho nejasné obrysy se každou minutu zvětšovaly. Tyndall si nasadil noční brýle a mumlal: „Ubožáci, ubožáci!“
      Modrý Strážce se již skoro potopil. Mrtvě ležel ve vodě, hluboce nakloněný na pravobok, munice a benzínové nádrže vybuchovaly v pravidelných intervalech třaskajících výstřelů. Najednou nad mořem zazněla série tupých a těžkých explozí. Můstek se naklonil na bok, zastavil se a pak se pomalu, nemotorně a rozvážně celý svalil do ledové temnoty moře. Pouze Bůh ví, kolik mužů zmizelo s ním hluboko na dno Severního ledového oceánu, uvězněni v jeho železných stěnách. A to byli ti šťastlivci.
      Vectra, vzdálená sotva 2 míle, se otáčela v malých kruzích směrem na jih. Vallery ji uviděl, změnil kurz, aby ji odříznul. Slyšel Bentleyho křičet něco nesrozumitelného z předního rohu hlídkové věže. Vallery zavrtěl hlavou, znovu ho slyšel křičet, ten zoufalý, naléhavý hlas. Zahlédl, jak jeho ruka ukazuje přes ochranné sklo a ihned k němu přiskočil.
      Moře bylo v plamenech. Hladké, klidné, zatížena stovkami tun paliva – vypadalo jako obrovský koberec šlehajících a kroutících se plamenů. A to všechno Vallery během vteřiny zahlédl. Poté se šokem, s fyzicky bolestivou neočekávaností, zahlédl něco dalšího: hořící moře bylo plné mužů zápasících o život. Ne hrstka, ani ne tucty, ale doslova stovky neútěšně křičeli, zatímco v agónii umírali v barbarském protikladu tonutí a kremace.
      „Hlášení z Vectry, pane“ řekl Bentley nenormálně věcným hlasem. „ Hlubinné nálože. 3, opakuji 3 kontakty. Požaduji okamžitou pomoc.“
      Tyndall se objevil po Valleryho boku. Uslyšel Bentleyho, na chvíli se dlouho zadíval na Valleryho a sledoval jeho smutný, fascinovaný pohled na moře před nimi. Pro člověka v moři je palivo hrozná věc. Znesnadňuje mu pohyby, pálí ho do očí, sežehne mu plíce a rve mu žaludek v nekontrolovaných záchvatech dávení. Ale hořící palivo je ďábelská věc. Znamená smrt umučením, pomalou smrt utopením, upálením a zadušením – a to proto, že oheň spotřebuje všechen kyslík nad hladinou moře. A dokonce ani v Severním ledovém oceánu nepřichází milosrdná smrt umrznutím. Tělo promočené palivem je izolováno a člověk tak umírá celou věčnost, opatrně ho zachovává pro poslední mučivý záchvěv utrpení.
      Vallery toto všechno věděl.
      Také věděl, že by to bylo sebevražda, kdyby Odysseus zastavil proti hořící letadlové lodi.
      A i kdyby byl čas a prostor pro hledání zápasících, umírajících mužů v moři, ostrá obrátka doprava by znamenala vyplýtvat cenné minuty a poskytnout ponorkám vepředu čas, aby mohly na konvoj zamířit své torpédové komory. A Odysseovou hlavní odpovědností byl konvoj. Toho všechno Vallery zase věděl. Ale, v tu chvíli, ho nejvíce tížila prostá lidskost.
      Vlevo před přídí Modrého Strážce bylo nejvíce paliva, plamenů a topících se plavců. Vallery se ohlédl na důstojníka, který držel hlídku.
      „10° vpravo!“
      „10° vpravo, pane.“
      „Kormidlo do původní polohy!“
      „Kormidlo do původní polohy, pane.“
      „Přímo vpřed!“

      Vymazat
    2. Po 10 až 15 sekund Odysseus držel kurz, letící jako šíp skrze hořící moře k místu, kde jakýsi atavistický instinkt pro sebezáchovu udržoval u sebe 2 stovky mužů, kteří popadali dech příšerným utrpením. Mohutný plamen vyšlehl uprostřed skupin, jako obrovská, do běla rozžhavená, hořečnatá záře. Plamen, který se vpálil do srdcí a myšlenek mužů na můstku s takovou stálostí jako by to nikdy fotografická desky nedokázala: muži v ohni, lidské pochodně šíleně mlátící v plamenech, které olizují, vysušují a zapalují šaty, vlasy, i kůži. Muži sebou mrskali téměř ven z vody, záda prohnutá jako napjaté luky v podivném křečovitém ukřižování. Mrtví muži ležící na vodě, bezvýznamné, beztvaré, palivem nasáklé hromádky v palivem promočené planině. A hrstka strachy pomatených mužů, s obličeji nelidsky zkřivenými, kteří viděli Odyssea a věděli, co přijde, zuřivě razili cestu do bezpečí, které jim nemohlo poskytnout nic jiného než několik dalších krátkých vteřin nevýslovného utrpení před milosrdnou smrtí.
      „30° vlevo!“ Valleryho hlas byl sklíčený, skoro jen mumlání, ale bylo moc dobře slyšet v šíleném tichu, které panovalo na můstku.
      „30° vlevo, pane.“
      Potřetí během 10 minut Odysseus sebou bláznivě smýkl během otočky. Při takovém obratu loď nenásleduje trasu, kterou ve vodě naznačila příď. Dojde k výslovně bočnímu nebo příčnému pohybu a čím je otáčka rychlejší a ostřejší, tím je pohyb do strany prudší, stejně jako auto na ledě. Odysseus levým bokem udeřil kraj skupiny. Téměř okamžitě celá délka trupu vlétla do srdce plamenů, do nejširšího návalu umírajících mužů.
      Pro většinu z nich to bylo vykoupení, rychlé, milé a milosrdné. Obrovský otřes a tlak vln z nich vymáčknul život, vrhnul je hluboko dolů do požehnaného zapomnění utopení. Vrhnul je dolů a vycucl je zpět do čtyř obrovských lodních šroubů.
      Na palubě Odyssea se smrt a ničení staly smyslem života, přijímaná s otrlou a lehkovážnou lhostejností, která je jako jediná držela při smyslech – a tito muži teď svírali bezmocně pěsti, nesmyslně kleli, znovu a znovu vyráželi zbytečné kletby a bez ostychu plakali jako malé děti. Naříkali tak žalostně, když pohlédli na spálené obličeje obrácené k Odysseovi s radostí a nadějí, zkamenělé hrůzou, když si vše uvědomili. Voda se nad nimi uzavřela. Muži naplnění nenávistí křičeli bláznivé nadávky, obě ruce měli nad vodou a třásli pěstmi skrze palivo, když Odysseus pohřbil. Pár malých chlapců bylo vtaženo do víru lodních šroubů. Stále ukazovali palce nahoru. Byl to šokující pohled, když pohlédli na člověka, který byl opečený na rožni, a který už neměl být naživu. Přesto pozvedl ruku k černému otvoru, kde měla být jeho ústa, poslal vzdušný polibek nekonečné vděčnosti, ale nejvíc kupodivu plakali nad nezbytným vtipálkem, který zamával vysoko nad hlavou kožešinovou čapkou, důstojně sklonil obličej hluboko do vody a zemřel.
      Najednou, milosrdně, moře bylo prázdné. Vzduch byl podivně stálý a klidný, těžký zápachem spáleného masa a hořící nafty. Odysseova záď se divoce houpala téměř pod černým kouřem, který se nesl nad středem Modrého Strážce, když je zasáhl náboj z děla.
      Byly to 3 náboje ráže 3,7 palců, které pocházeli z Modrého Strážce. Určitě to neobsluhovala žádná žijící posádka, muselo je odpálit horko. První náboj vybuchl neškodně proti opancéřování; druhý náboj zničil sklad loďmistra, naštěstí prázdný; třetí pronikl do třetího podlaží skrze palubu. Bylo tam 9 mužů – důstojník, 7 plavčíků a pomocník vrchního torpéda Noyes. V tak stísněném prostoru byla smrt okamžitá.

      Vymazat
    3. Jen o pár sekund později zaduněl těžký výbuch a utvořil obrovskou díru v boku Modrého Strážce, který se pomalu nakláněl na pravobok, vzletová paluba byla svisle k vodě. Teď po útoku na loď, která zabila jeho posádku, mohl spokojeně zemřít.
      Na můstku stál Vallery na signální plošině, naklánějící se přes matné ochranné sklo. Svěsil hlavu, zavřel oči a zoufale dávil tryskající krev – krev z tepny – v rudé záři potápějící se letadlové lodi, zlověstně jasnou a červenou. Tyndall bezmocně stál vedle něj, netušil, co má dělat, měl zastřenou mysl. Z ničeho nic ho na stranu odstrčil lodní doktor, který přitlačil bílý ručník Vallerymu k ústům a vedl ho dolů do podpalubí. Starý Brooks, jak všichni věděli, měl být na svém postavení na ošetřovně, ale nikdo se neodvážil nic říct.
      Carrington vyrovnal Odyssea do správného kurzu, zatímco čekal na Turnera, aby se přesunul ze zadní řídící věže a převzal můstek. Během tří minut křižník plul po boku s Vectrou, metodicky spolu křižovaly moře, aby našly ztracený kontakt. Dvakrát znovu získali kontakt, dvakrát vypustily hlubinné nálože. Rozšířila se velká skvrna paliva. Možná zásah, pravděpodobně trik, ale v každém případě tam loď nemohla zůstat, aby to prozkoumala. Konvoj byl 2 míle před nimi a pouze Stirling a Viking tam byly, aby je chránily - úplně nedostatečné krytí a bezmocní, aby chránily konvoj před dalším útokem.
      Byl to Modrý Strážce, který zachránil FR 77. V těchto vysokých zeměpisných šířkách svítá pozvolna, nekonečně dlouho, ale i tak bylo teď už víc než polosvětlo a obchodní lodi plující v řadě proti mírným vlnám se ostře a jasně zvedaly proti bezoblačnému obzoru. Byl to sen každého ponorkového velitele - či vlastně byl by to sen, kdyby je mohl vidět. Konvoj však byl v té době před vlčí smečkou, která na něj číhala na jihu, úplně skrytý. Mírný západní vítr unášel po hladině podél jeho jižního křídla těžký černý dým z hořící letadlové lodi jako bezvadnou, hustou, neproniknutelnou kouřovou clonu. Proč ponorky upustily od své téměř neměnné praxe za úsvitu útočit od severu, aby dostaly své cíle mezi sebe a vycházející slunce, bylo těžké uhodnout. Pravděpodobně chtěly zvolit taktiku překvapení, ale ať už byl důvod jakýkoliv, pro konvoj to znamenalo záchranu. Během hodiny nechaly jeho usilovně pracující šrouby vlčí smečku daleko za sebou. A když už jednou FR 77 smečce unikl, byl příliš rychlý, aby jej mohla dohonit.
      Na palubě vlajkové lodi vysílala bezdrátová vysílačka kódované hlášení do Londýna. Nemělo smysl udržovat rádiové ticho, nepřítel už stejně věděl jejich pozici přesně na míli.
      Tyndall se nekompromisně zasmál, když pomyslel na radost v německém nevyšším námořním velení, když zjistili, že FR77 byl bez jakéhokoliv leteckého krytí. Teď mohli očekávat, že se nepřítel objeví do hodiny.
      Hlášení znělo: „Admirál, 14. A.C.S.: Do D.N.C., v Londýně. Sraz FR77 1030 včera. Extrémní povětrnostní podmínky. Rozsáhlé poškození letadlových lodí: Defender, Wrestler nejsou schopny provozu, vracejí se s doprovodem na základnu: Modrý Strážce torpédován v 7:02, potopen dnes v 7:30: Doprovod konvoje nyní tvoří Odysseus, Stirling, Sirrus, Vectra, Viking: žádné minolovky – dychtí po základně, minolovka z Hvalfjordu na sraz nedorazila: Nutně žádáme leteckou podporu: Můžete poslat bojovou flotilu letadlových lodí: Pokud ne, žádám o povolení k návratu na základnu. Prosím o okamžité pokyny.“

      Vymazat
    4. Tyndall si říkal, že by se na znění zprávy dalo ještě leccos vylepšit. Zvláště ten kousavý konec. Rozlícenému Starrovi bude pravděpodobně znít dost jako hrozba a uvidí v něm pouze malomyslné potvrzení svého názoru na Odysseovu - a na Tyndallovu - neschopnost pro takovou práci... Mimoto už dva roky, ještě dávno předtím, než Bismarck potopil Hood, bylo politikou admirality netříštit domácí loďstvo odesíláním velkých lodí nebo nosičů letadel. S jedinou výjimkou - staré bitevní lodi, příliš pomalé pro moderní námořní bojové akce, plavidla jako Ramillies a Malaya, byly používány pro vybrané konvoje v Severním ledovém oceánu. Jinak se oficiální strategie zakládala na snaze udržet domácí flotilu neztenčenou na ochranu proti německé Velké flotile, a raději riskovat konvoje...

      Vymazat
  49. Maříková Šárka
    Alistair MacLean - Odysseus
    Kapitola 7
    část -
    Odysseus rovnoběžně proplul kolem hořící letadlové lodi, ve vzdálenosti méně než 150 stop, v takové rychlosti, při takovém náklonu, že bylo na tak malou vzdálenost nemožné zachytit více než rozmazaný výjev, složitá, zmatená vzpomínka hustého černého dýmu s žhnoucími ohnivými sloupy, které děsivě šlehaly polotmou, na opile nakloněnou vzletovou palubu, na letouny Grumany a Krozáry, které se groteskně převrátily přes okraj a chrstly mrak ledové vody do zděšených tváří lidí, kteří zrovna pluli kolem křižníku.
    Poté se Odysseus otočil na jih s úmyslem zabít.
    V minutě se spustila signální lampa špičaté Vectry vpředu konvoje. „Kontakt, Zelená 70, přibližuje se. Kontakt, zelená 70, přibližuje se.“ „ Potvrďte příjem;“ nařídil stručně Tyndall, sotva začala signální lampa Aldis šumět, Vectra přerušila signalizaci. Tyndall tiše zaklel. „Potvrďte příjem. Prověřte to.“ Otočil se na Valleryho. „ Připojme se k nim, kapitáne. To je ono. Vlčí smečka číslo jedna v plné síle.
    Nemají žádné právo tu být, dodal trpce.

    OdpovědětVymazat
  50. část - 2
    Š. Maříková

    Tolik k námořní službě. Moře bylo v jednom ohni. Klidné, tiché, zatížené stovkami tun palivového oleje, byl to obrovský rozlévající se koberec z, kterého sálaly plameny. Na vteřinu viděl Vallery tolik, za tak krátkou dobu. Poté v šoku, který mu způsoboval zástavu srdce a fyzickou nevolnost, uviděla zase něco jiného. Sálající moře bylo plné mužů, kteří plavali a bojovali o život. Ne hrstka, dokonce ani tucty, ale doslova stovky mužů, bezhlesně křičících, mučivě umírajících v nelidském protikladu smrti utonutím a uhořením. „Signál z Vectry, pane.“ Řekl Bentley netypicky věcně. „Hlubinné nálože. Tři, opakuji, tři zásahy. Požaduji okamžitou pomoc.“ Tyndall stál nyní Vallerymu po boku. Slyšel Bentleyho, dlouze se podíval na Valleryho a sledoval jeho znechucený fascinovaný pohled na moře před nimi. Pro muže v moři je oheň zlá věc. Znemožní mu pohyb, pálí do očí, sežehne plíce a trhá žaludek v nekontrolovatelných záchvatech dávení, hořící nafta je pekelná věc, smrt umučením, pomalá, kvílící smrt utopením, uhořením a udušením, protože plameny pohltí veškerý kyslík potřebný k životu nad mořskou hladinou. Dokonce ani v drsném Severním ledovém oceánu nedojde k pokojné smrti umrznutím, protože tělo, které je násáklé naftou je tepelně izolováno, a to umírajícího nataženého na skřipec po celou věčnost, pečlivě ho brání až do poslední nesnesitelné promyšlenosti agonie.

    OdpovědětVymazat
  51. část - 3
    Š. Maříková

    Vallery to všechno věděl. Věděl taky, že zastavit Odyssea přímo proti hořící letadlové lodi, by bylo sebevraždou. A jet přímo kolem pravoboku, i když by byl čas a možnost vyhnout se mužům, kteří bojovali a umírali v moři před nimi, by znamenalo ztratit drahocenné minuty a ponorkám vpředu by to poskytlo čas navíc, aby na konvoj mohly namířit děla a Odysseus byl především zodpovědný za konvoj. I tohle všechno Vallery věděl. V tuhle chvíli pro něj byla však důležitější prostá lidskost. Kousek od levoboku a blízko k Modrému strážci tam byl oheň nejrozsáhlejší, nejdivočejší plameny nejvíce plavců: Vallery se ohlédl zpět na důstojníka, který měl službu. „Deset na levobok.!“ „Deset na levobok, pane.“ „Vyrovnat na střed!“ „Vyrovnat na střed, pane.“ „Stále vpřed!“ Odysseus držel svůj kurz deset, patnáct vteřin, směřoval skrz hořící moře k místu, kde nějaký společný pud sebezáchovy držel dvě stě mužů zamotaných do sebe ve svíjející se žhnoucí hromadě, kde všichni stěží lapali po dechů v příšerných bolestech. Ve středu skupinu na vteřinu vyrazil ohromný zášleh plamenů jako obrovský, magnéziový rozžhavený blesk, plamen, který tento výjev navždy vypálil do srdcí a myslí mužů na můstku tak živě, jak by to nedokázala napodobit ani žádná fotografie; muž v plamenech, lidské pochodně šíleně se zmítající v plamenech, které olizovaly, spalovaly a pak na popel sežehly oblečení, vlasy i kůži, muži, kteří se snažili dostat z vody, prohnutá záda jako napnutý luk, podivně zkroucení, ukřižovaní v křeči, mrtví muži, kteří leželi ve vodě, bezvýznamné, beztvaré hromádky na pláni nasáklé naftou, a hrstka mužů šílených strachem, obličeje zkroucené v nelidské křeči, když tito muži uviděli Odyssea věděli, co bude dál, zběsile si razili cestu do bezpečí, to ji mohlo poskytnout jen pár vteřin nevysvětlitelného utrpení navíc, než s ochotně zemřeli. „Třicet na pravobok, pane.“ Odysseus se už po třetí v deseti minutách zběsile otočil v ostré zatáčce. Když se loď takhle otáčí tak nesleduje dráhu, kterou ve vodě prořízla, dojde k velkému šikmému pohybu nebo pohybu na bok, čím rychleji a prudčeji se otočí, tím je klouzavý pohyb po boku lodi silnější, jako když jede auto na ledě. Bok Odyssea zasáhl okraj skupiny na levoboku přídě, a téměř okamžitě celou délkou svého kývajícího se trupu vrazil doprostřed ohně, tam kde bylo nejvíce umírajících mužů.

    OdpovědětVymazat
  52. část - 4
    Š. Maříková

    Pro většinu z nich to znamenalo smrt rychlou, utěšující a milosrdnou. Ohromný otřes a tlakové vlny v nich zničily život, stáhly je dolů do hlubin blaženého zapomnění utopením, potopily je, nasály zpět do víru čtyř hýřících ohromných lodních šroubů. Smrt a zkáza se staly pro muže na palubě Odyssea podstatou jejich života, přijímali je s lhostejností a žertovným nezájmem, to jediné je udržovalo při zdravém rozumu. Tihle muži zatínali bezmocně pěsti, bezvýsledně nehlasně pronášely zbytečné kletby, plakali nepozorně jako děti. Žalostně plakali, když se spálené obličeji s radostí a nadějí otočili směrem k Odysseovi a, ozářené s radostí a nadějí, ztuhly v nevěřícném zděšení, v uvědomění se nad nimi uzavřela voda. Nenávistní muži plakaly, křičely šílené nadávky, zvedali ruce vzduchu, třásli pěstmi s bílými klouby skrze kapající naftu, zatímco Odysseus je uzemňoval pod sebou, když dva mladé chlapce vsál vír lodních šroubů a oni stále drželi palce nahoře: Plakali nad obzvláště šokující případem toho , který vypadal jako kdyby byl ogrilovaný nad ohněm a neměl už žádné právo na život, ale přece jen zdvihl popálenou ruku k zčernalému otvoru, který býval jeho ústy a poslal k můstku polibek na znamení nekončící vděčnosti, a kupodivu nejvíce plakali nad nevyhnutelným vtipálkem, ten pozvedl vysoko nad hlavu kožešinovou čepici a sklonil obličej do vody a zemřel. Najednou, milosrdně se moře vyprázdnilo. Vzduch byl podivně klidný a tichý, ztěžklý jen nechutným zápachem spáleného masa a hořící nafty. Odysseova záď se divoce smýkala pod téměř černým mrakem, vznášejícím se na středem lodi Modrý Strážce, když ji zasáhly granáty.

    OdpovědětVymazat
  53. Plakali nad obzvláště šokující případem toho , který vypadal jako kdyby byl ogrilovaný nad ohněm a neměl už žádné právo na život.

    Najednou, milosrdně se moře vyprázdnilo.

    OdpovědětVymazat