Stylové roviny

The Coopered Ken

The ease with which Pierce and his fellow conspirators obtained the first two keys gave them a sense of

confidence that was soon to prove false. Almost immediately after obtaining Fowler's key, they ran into

difficulties from an unexpected quarter: the South Eastern Railway changed its routine for the dispatcher's

offices in London Bridge Station.

The gang employed Miss Miriam to watch the routine of the offices, and in late December, 1854, she

returned with bad news. At a meeting in Pierces house, she told both Pierce and Agar that the railway

company had hired a jack who now guarded the premises at night.

Since they had been planning to break in at night, this was sour news indeed. But according to Agar,

Pierce covered his disappointment quickly. "What's his rig?" he asked.

"He comes on duty at lock-up each night, at seven sharp," Miss Miriam said.

"And what manner of fellow is he?"

"He's a ream escop," she replied, meaning a real policeman. "He's forty or so; square-rigged, fat. But I'll

wager he doesn't sleep on the job, and he's no lushington."

"Is he armed?"

"He is," she said, nodding.

"Where's he lurk, then?" Agar said.

"Right at the door. Sits up at the top of the steps by the door, and does not move at all. He has a small

paper bag at his side, which I think is his supper." Miss Miriam could not be sure of that, because she

dared not remain watching the station office too late in the day for fear of arousing suspicion.

"Crikey," Agar said in disgust. "Sits right by the door? He's coopered that ken."

"I wonder why they put on a night guard," Pierce said.

"Maybe they knew we were giving it the yack," Agar said, for they had kept the office under

surveillance, off and on, for a period of months, and someone might have noticed.

Pierce sighed.

"No gammon now," Agar said.

"There's always a gammon," Pierce said.

"It's coopered for sure," Agar said.

"Not coopered," Pierce said, "just a little more difficult is all."

"How you going to knock it over, then?" Agar said.

"At the dinner hour," he said.

"In broad daylight?" Agar said, aghast.

"Why not?" Pierce said.

  Kapitola 20 / Spálená rána

  Snadnost, s jakou Pierce a jeho kumpáni získali první dva klíče, jim dodala sebedůvěry, která se brzy ukázala falešnou. Takřka vzápětí po získání Fowlerova klíče narazili na potíže z nečekané strany: Jihovýchodní dráha pozměnila zaběhnutý řád své výpravny na nádraží London Bridge.

  Tlupa vysílala slečnu Miriam pozorovat denní běh kanceláří, a ta koncem prosince 1854 přinesla špatnou zprávu. Na schůzce v Piercově domě Piercovi a Agarovi oznámila, že si železniční společnost najala strnada, který teď střeží její místnosti přes celou noc.

  To byla mrzutá zpráva, poněvadž měli v plánu vloupat se tam v noci. Ale podle Agara se Pierce s tímhle zklamáním rychle vypořádal. "Jak drží služby?" zeptal se.

  "Přichází každý večer, když zavírají, přesně v sedm," řekla slečna Miriam.

  "Co je to za chlápka?"

  "Klabnej pudil," odpověděla, čímž měla na mysli, že si nezadá s poctivým policistou. "Je mu kolem čtyřicítky, slušňácky olepený, tlustý. Ale vsadím se, že ve službě nespí a zpiťar to taky není."

  "Je ozbrojený?"

  "Je," přikývla.

  "Kde se vometá?" řekl Agar.

  "Sedí hned u dveří. Na schodech přede dveřma do kanceláře a celou noc se odtud nehne. Na prahu má papírový pytlík, myslím, že si v něm nosí večeři." Jistá si tím slečna Miriam ale nebyla, neboť se neodvážila zůstat na nádraží dlouho do noci, bylo by to nápadné.

  "Kristova noho," řekl znechuceně Agar. "Hned za dveřma? To nám teda spálil ránu."

  "Zajímalo by mě, proč najali nočního hlídače," řekl Pierce.

  "Třeba zmerčili, že tam hážem voko," řekl Agar, protože několik měsíců střídavě sledovali provoz kanceláře a někdo si jich mohl všimnout.

  Pierce si povzdychl.

  "A máme po ftákách," řekl Agar.

  "Nějaké řešení se vždycky najde," řekl Pierce.

  "Poznám spálenou ránu," řekl Agar.

  "Není spálená," řekl Pierce, "bude to jen trochu těžší, nic víc."

  "Jak byste se tam chtěl vbourat?" zeptal se Agar.

  "Přes oběd," zněla odpověď.

  "Na bělo?" zděsil se Agar při představě, že by měli riskovat vloupání za bílého dne.

  "Proč ne?" řekl Pierce.